RÚ Chuchelná

Je neděle. Deštivé, líné ráno. Volný den. Dešťové kapky stékají po okně a okolí se topí v mlze. Jsem ospalý, ležím v posteli a nechci nic dělat. Měl bych jít ven a procvičovat chůzi, ale nechce se mi. Dnes ne...

Do rehabilitačního ústavu Chuchelná, detašovaného pracoviště rehabilitačního ústavu Hrabyně, jsem byl přijat před třemi týdny. Cílem pobytu je zlepšit můj fyzický stav z hlediska mého tělesného postižení. Daří se to dobře a převyšuje to má očekávání. Už tři dny po příjmu jsem se začal cítit lépe. Ne, vůbec nepřeháním. Reakce těla byly okamžité. Navíc se stále zlepšují, ačkoli přesnější věta by zněla "Vylepšuji se.".

Léčebný program je individuální pro každého pacienta a je docela náročný. Můj začíná v 8:30 a končí v 15:00. ve všední dny a od 8 do 9:30 v sobotu. Plus trénink chůze. Moje tři oblíbené procedury jsou:

1) Parafínový zábal

2) Armeo (druh cvičení využívající počítačové hry, jehož cílem je procvičit a pokud možno i zlepšit pohybový rozsah mé horší pravé ruky)

3) Keramická dílna

Lidé tady jsou skvělí. Sestry, terapeuti... Všichni jsou laskaví a milí. Moje fyzioterapeutka a ergoterapeutka jsou také úžasné ženy.

Ovšem největší výzvou je pro mě chůze. Přesněji řečeno, terapeuti a já se snažíme změnit stereotyp chůze. Cílem je přiblížit se k fyziologickému způsobu chůze člověka bez hendikepu, aby nedocházelo k zakopávání a pádům. Nikdy to nebude stoprocentně fyziologicky správně, ale pokud dosáhneme alespoň 85%, bude to velký úspěch. Je to dřina, ač se to nezdá. Fyzioterapeuti mi to museli vysvětlit a ukázat. Většina lidí považuje chůzi za něco obyčejného, normálního. Nemusí o tom přemýšlet. Co se mě týče, chůze je něco, co jsem si v minulosti musel vybojovat. A vždycky se lze něco nového naučit. Ejhle, jakmile jsem objevil nový způsob chůze, odmítl jsem používat ten starý a začal se učit nový, protože je nepopsatelně lepší. Pořád nemůžu pochopit, jak je možné, že jsem sedm let chodil tak odporně.

Když teď chodím, můj mozek vytváří nové synapse (= spojení mezi dvěmi a více nervovými buňkami). Tento proces se nazývá učení. Kdykoli se učíme novou věc nebo když se snažíme něco zapamatovat, náš mozek vytváří nové synapse mezi nervovými buňkami, které obsahují nové informace a znalosti. Je tedy možné říci, že se učím chodit. Znovu. No není to fantastické?