I odpočívat se musí umět

Je to už dávno, co jsem tuhle větu slyšel poprvé. Mám čas, než půjdu na večeři (dnes budu mít přírodní štiku s bramborem – měl jsem si prý říct, na co mám chuť. Inu na rybu). A mám taky po tréninku v severozápadním okolí Jihlavy. Hlavně dvoutýdenní soustředění, ale taky civilní dovolená, dalo by se napsat (sponzoři snad prominou). Když někde roky dennodenně trénuji pořád na těch samých trasách, časem se mi to zají a potřebuji změnu. Tak jsem se sbalil a geomorfologický celek Dyjsko-svratecký úval na čtrnáct dní vyměnil za geomorfologickou oblast Českomoravskou vrchovinu neboli Vysočinu. Je tu nádherně náročně. Pár lidí obyčejně remcalo a mělo připomínky, ale to už je nezbytný kolorit mé existence. Leč kdyby jen tušili, jak skvěle se tu mám! Ráno ve čtvrt na osm zazvoní budík, lehce po osmé naklušu do jídelny, najím se, co hrdlo ráčí, no a mezi jedenáctou a dvanáctou sednu na Šípa a jedu kam mě zvědavost a srdce táhnou – nejraději přes Královský vršek a po Sokolovské ven z města – právě oním severozápadním směrem (občas taky u toho nezapomenu zabloudit, jen co je pravda). Kolem čtvrté se spokojeně a s úsměvem vracím na hotel a věnuji se odpočinku a hlavě, načež až na výjimku krátce po půl šesté naklušu do jídelny znovu – to na večeři, abyste rozuměli. Po ní je čas chvíli provětrat školní vědomosti. Pak přichází televizní hodinka, přičemž hlavu přepnu do úsporného režimu a bavím se. Pak, to zpravidla vůkol osmé večerní, je načase zalézt do postele a odpočívat, načež k desáté už dřímu. Snažím se, aby se denní režim příliš nelišil od toho běžného tréninkového, co mám doma.

Jestliže někdo z vás v rámci rozšiřování vědomostních obzorů sleduje výzkumy v tom či onom oboru vědy, asi vás občas překvapí kolikže se toho dá zkoumat a nutno podotknout, že některé výzkumy jsou hodny pozdviženého obočí pro svoji jaksi úsměvnost a zbytečnost. Na jeden takový „výzkum“ jsem nedávno narazil. Pokus jedné americké univerzity, do něhož se dobrovolně zapojilo na osm stovek lidí, vycházel z toho, že prý si lidé v bohatších zemích stěžují, že v dnešní uspěchané době nemají čas sami pro sebe a svoje myšlenky. Zkoumané subjekty dostaly několik desítek minut, aby mohly být samy se sebou – bez mobilu, počítače či čehokoli, co by je vyrušovalo… Výsledky pokusu ukázaly, že lidé vlastně nevědí, jak mají s časem pro sebe naložit, jak jej využít, či co dělat se sebou samým, potažmo svými myšlenkami.

Jistě, pokus o počtu osmi stovek lidí nelze vztáhnout na sedmimiliardovou populaci rodu Homo sapiens sapiens. Mohlo by se také namítnout, že člověk je přece tvor společenský a tak je snad pochopitelné, že se o samotě začne nudit. Nicméně tím chci naznačit to, co je napsáno v názvu tohoto článku, a že na tom asi něco bude, nemyslíte?

Jasně, soustředění. Ale taky svým způsobem dovolená. Můžu mluvit – respektive psát – jenom sám za sebe, a tak můžu napsat, že minulých třináct měsíců zrovna procházka nebyla. Když už teda mi lékaři odkývali sport, začal jsem remcat, že nikam nejedu, že už mě to v Brně nebaví. Když už jsem si tohle vyřešil a trénoval „jen tak na půl huby“, došlo mi, že mám strach. Strach z toho, že „když začnu jezdit, tak se zase něco pokazí“, posledně to vypadalo nevinně a co z toho bylo. Těšil jsem se, že budu dva týdny sám se sebou a proberu se. A zdá se, že to funguje. Nejsem typ, co zrovna sám od sebe vyhledává společnost. Kino mi stačí jednou za rok (vždycky jdu sám), divadlo také, cukrárna jakbysmet a kafe jednou za měsíc. A jistě, nejsem stavěný na vztahy a vím to. Já mám samotu rád. Když použiji jednu hezkou větu, kterou mi řekla sportovní psycholožka: „Největší část dne trávíme sami se sebou.“ Proto si myslím, že bychom měli umět být sami se sebou a nebát se samoty, užít si ji. Může být i prospěšná. Já jsem se na samotu, kterou teď naplno prožívám, těšil. A nejlepší na tom je, že fakt odpočívám, protože vím, že to fakt potřebuji. Každý to potřebuje. Ne hodinu či dvě, jak to dělám doma nebo ve škole. Odpočívám tady na kole, kde jsem poslední čtyři dny nepoužil sport tester, i mimo něj. A strach jsem taky s pomocí vizualizace zpracoval. Nebo co je špatného na tom zjistit, jaké myšlenky se vám za celý den honí hlavou? Nebo se uvolnit a necítit vůbec nic? Kdo to někdy zkusil, zřejmě mi dá za pravdu, že je to… Jaké to je doopravdy odpočívat, ví každý sám, tedy kdo to zkusil. I odpočinek by totiž měl být dle mého názoru efektivní, i odpočívat se musí umět…

Tak krásné léto všem a odpočívejte kdekoli a kdykoli můžete. Zasloužíte si to!

Váš

Tomáš Salák