Motivační příběh Vaška Švece, vozíčkáře se zápisem v Guinnessově knize rekordů

Naší další osobností je vozíčkář Václav Švec, který se zapsal do České Guinnessovy knihy rekordů. Sám o sobě říká: "Na skákání mě nejvíc baví ten první krok z letadla, kdy tě to úplně vytáhne ven a následný volný pád."

Můžeš se našim čtenářům více představit?

Jmenuji se Václav Švec, letos mi bude 42 let, pocházím z Velhartic, ale posledních 5 roků bydlím v nedaleké Sušici. Tento rok v srpnu to bude 25 roků, co jsem po poranění krční páteře na vozíku. Jsem držitelem několika rekordů v tandemovém seskoku. Má diagnóza je asymetrická spastická kvadruparéza.

Video z jednoho ze tří rekordních seskoků

Jak jsi přišel ke svému handicapu?

Když jsem poslední prázdninovou středu 29.8.1990 trávil odpoledne s kamarády na velhartickém rybníku, tak jsem si chtěl, ještě než půjdeme domů, naposledy skočit z hráze rybníka do vody. Skočil jsem asi moc vysoko a v důsledku toho dopadl blízko od kraje kde nebylo tolik vody. Narazil jsem hlavou do panelů hráze a v tu chvíli mi bylo jasné, že mám problém. Nárazem jsem si zlomil krční obratel (C2) a poškodil míchu.

Čím ses zabýval před úrazem?

Před úrazem jsem se učil truhlářem. Byla to práce, která mě vždy bavila a vždy jsem chtěl v tomto oboru pracovat. Před mým úrazem jsem se parašutismu nevěnoval, ale už tenkrát mě to lákalo. 

Co období těsně po úrazu? Byl někdo, nebo něco, co tě nastartovalo zpátky do života? Nebo si hned věděl, že budeš lámat rekordy v seskoku s padákem?

Těsně po úrazu to bylo dost těžké, jediné, čím jsem hýbal, byly oči. Od brady dolů jsem byl ochrnutý, učil jsem se znovu dýchat, protože jsem měl ochrnuté i plíce. Naučit se znovu dýchat bez mašiny bylo asi to nejtěžší ze všeho. Ale mám bezva rodiče a vůbec celou rodinu, také dost dobrých kamarádů a ti všichni mi moc pomáhali a „kopali do zadku“, když mi nebylo zrovna nejlíp.
Myšlenku „skočit tandem“ jsem měl v hlavě dlouho a když mi byl doporučen Roman Štengl, co by zkušený tandem pilot, tak jsem mu hned volal a domluvili jsme první seskok. To, že skočíme nějaké rekordy, jsem v tu dobu ještě netušil, ale hned po prvním seskoku jsem věděl, že to není seskok poslední. Roman je naprostý profík a hned po druhém seskoku jsem pojal myšlenku skočit nějaký rekord.

Řekni nám tedy něco o tvých rekordech.

Aktuálně mám 9 seskoků. Všechny seskoky mám právě s Romanem, protože jemu naprosto důvěřuji. Rekordy máme dva, první jsou 3 seskoky během 2,5 hodiny. Druhý rekord je výškový z 6520 m bez kyslíku. Už jsem slyšel i reakce, že speciální jednotky seskakují i z větší výšky, ale je potřeba si uvědomit, že mají jiné technické vybavení, jsou v jiné fyzické kondici než já. Na druhou stranu si uvědom, že Roman tahá skoro 100 kg vážícího vozíčkáře a do toho mně ještě berou spazmy. Navíc jsem vyšší než Roman, takže je to pro něj poměrně náročné.

Jak se zrodil nápad začít lámat rekordy v seskoku s padákem?

Na skákání mě nejvíc baví ten první krok z letadla, kdy tě to úplně vytáhne ven a následný volný pád, především však rychlost při volném pádu. No a z toho všeho se zrodil nápad na výškový rekord, protože čím větší výška, tím delší volný pád. Jako vůbec první mě napadlo, jestli dokážu dát víc než jeden seskok během dne. Byla to jakási výzva a nakonec z toho byl „troj-seskok“ v poměrně slušném čase.

Co na to říká tvoje rodina a přátelé?

Když jsem doma prvně oznámil, že jedu skákat, tak si všichni mysleli, že si dělám srandu. Našim se to pochopitelně moc nelíbilo, ale co nadělají, že… Velkou oporou je pro mě moje žena Petra a také mě podporují kamarádi. Sám bych to asi nezvládl, přeci jen mě musí někdo na letiště odvézt, pomáhat mi při ustrojování, při nástupu do letadla atd.

Máš nějaké jiné koníčky?

Velkým koníčkem je má práce, kdo mě zná, ví… Jinak řečeno počítače a vše kolem nich. Další koníčky jsou psi, zajímám se o auta, rád se kouknu na film, poslechnu muziku a také se rád dobře najím.

Čím se živíš?

Pracuji na administraci e-shopů a vše kolem toho.

Prozradíš nám plány do budoucna?

Do budoucna moc neplánuji, nejsem ten typ člověka, který musí mít vše naplánované. Prostě chci v klidu žít a vědět, že se všichni, které mám rád, mají dobře. Jeden plán, teda spíš sen mám, skočit z větší výšky než je náš rekord.

Vraťme se ještě k seskokům. Co ti skákání přináší po psychické stránce?

Většina lidí asi řekne, že adrenalin, ale to já na sobě nějak nepociťuji. Pro mě je největší adrenalin sledovat předpověď počasí a jestli budou vhodné podmínky pro seskok. Při seskoku jsem v takovém fajn klidu, škoda že to trvá jen pár minut.

Doporučil bys seskok s padákem i lidem, kteří jsou například těsně po úrazu? A proč?

Pokud se na to člověk cítí a láká ho být pár minut při volném pádu hezky volný, bez vozíku pod zadkem, tak ať se nebojí a jde to vyzkoušet. Ale každý by si měl dobře vybrat, s kým skočí. Proto můžu s naprostým klidem doporučit Romana Štengla a celý tým kluků v Dlouhé Lhotě u Příbrami, jsou to naprostí profíci, mají s handicapovanými zkušenosti a člověk se na ně může na sto procent spolehnout.

Navazující články:

Více o Vaškovi a jeho seskocích - ZDE

Více informací o možnostech pro handicapované na letišti Příbram - ZDE

Simulátor volného pádu pro handicapované - ZDE

Zdroj: Václav Švec

Autor: ret