Jako laureát ceny Křesadlo za rok 2018 byl vybrán pan Roman Lupoměský

Od dětství organizoval propagaci tenisu neslyšícím dětem. V osmi letech vstoupil do TJ Na Křečku v Praze, později pomáhal jako asistent trenérů stovkám slyšících dětí. Překonával obtíže jako handicapovaný proti soupeřům, když ho nechtěli pouštět na antuku, ale nikdy to nevzdal. Neustále navštěvoval Štvanici a zvědavě pozoroval tréninky špičkových tenistů. Nakonec ho vřelý trenér TJ Na Křečku vybral na přebor, kde nahrál dostatečně zápasů mezi slyšícími od starších žáků po dorostence. Poté, když se klub rozpadal, hledal jiné kluby. Náhodou prostřednictvím tlumočníka ve svých patnácti letech promluvil se šéfem trenérů LTC Štvanice, ale nakonec ho do klubu nedovolili přijmout, kvůli obtížné komunikaci s hráči a doporučil mu zkusit klub Dukly Praha a Bohemian. Nakonec ho přijali na zkoušku na tréninky do soukromé tenisové akademie u pana Antonína Bolardta, ex-nehrajícího kapitána Československa Davisového Cupu týmu. Bohužel kvůli financím musel přestoupit zpět do klubu TJ Na Křečku, kde je i dnes, po 33 letech. Od dorostového věku hrál mezi slyšícími i neslyšícími hráči a hrál v mezinárodních turnajích pro sluchově postižené v Evropě a rovněž se stal mistrem tenisu republiky pro neslyšící.

Od dětství organizoval sám ve své dobrovolnické činnosti od roku 1981 osm tenisových akcí. Pracoval dobrovolně veškeré aktivity tenisu pod ČSNS, pobočka PSKN Praha víc než 10 akcí po Praze. Pozdě zakládal Český tenisový svaz neslyšících a věnuje se mnoha akcím přes 45 akcí včetně mezinárodní tenisové turnaje. Celkem se turnajů zúčastnilo přes 350 hráčů, většinou mužů a díky jeho projekt uspěl v participativním rozpočtu MŠMT ČR a později pod Prahou 15 pokračuje dodnes. Pan Lupoměský se věnuje nekomerčním projektům a zasazuje se o rozvoj sportu neslyšících v ČR. Je to poctivý, věrný tenisu, který všemi silami podporuje tenis pro neslyšící. Je to pravý dobrovolník, pro kterého je jeho činnost radostí. Věnuje svou činnost tenisu a podporuje rozvoj komunity neslyšících hráčů tenisu. Jak sám říká: „Nejsem sobec, chci pomoc objevit tenis neslyšícím, a to ohromně naplňuje můj dobrovolnický život“.