V kategoriích níže naleznete články naší redakce.
Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.
Najděte si lepší práci!.
Přečtěte si nejnovější článek.
Přečtěte si články bloggerů.
Příjemnou zábavu!
I s handicapem lze žít plnohodnotný život a docílit velkých věcí...
V kategoriích níže naleznete články naší redakce.
Buďte i Vy aktivní a založte si svůj blog.
Najděte si lepší práci!.
Přečtěte si nejnovější článek.
Přečtěte si články bloggerů.
Příjemnou zábavu!
Součástí mého hendikepu, ať chci nebo nechci, jsou i fyzické pády a úrazy. Nejenom z kola (ačkoli z něj vlastně nepadám, pokud neudělám chybu). Ať už jde o zlomenou ruku z pádu na dráze, nezaviněný střet s autem na tréninku, nebo „blbý pád ze schodů" s následujícím zánětem pravého lokte, pobytem v nemocnici, litry antibiotik a dvěma operacemi během týdne. Už dávno jsem se přestal vztekat (pravda ale je, že když kvůli zdravotním trablům byla loni v ohrožení moje milovaná cyklistika, bez níž už dneska nemůžu normálně fungovat, vztekal jsem se a kopal okolo sebe docela intenzivně). Ona totiž negace je něco, jako když si píšete vlastní parte. Více, či méně závažné situace prostě přetavím v pozitivní - v podstatě to plus najdu, sám se pobavím a ještě z toho udělám výzvu, protože výzvy miluju a mám co překonávat. „Pokud o tu ruku přijdu, budu závodit s protézou. Nevzdám se,“ – zánět lokte.
Hodně „zdravých" lidí hledá nepřítele ve svém okolí a přitom si neuvědomují, že největším nepřítelem jsou vlastně oni sami sobě. Zvítězit sám nad sebou dá totiž mnohem větší fušku, než nad tím druhým. Když jdu do závodu, tak je jasné, že borec vedle mě na čáře je můj soupeř. Avšak já jsem svůj soupeř. Prvně se tedy na silnici rvu sám se sebou a až potom s ostatními, byť se to na pohled vlastně stírá. Kdybyste u mě stáli těsně před startem, možná byste v šepotu zaslechli hecovací formuli: „Vole, jeď!" Používám vnitřní řeč a někdy na sebe při závodě nebo tréninku zařvu - to když vím, že mám na víc, než předvádím. Nechválím se a nemám rád, když někdo chválí mě. Když to podělám, následující půlhodinu po závodě ke mně smí jenom máma, nebo trenér, možná i sportovní psycholožka. A když beze slova zmizím, nemá cenu mě hledat. Vrátím se sám... Doma ráno vstanu, dám si rozcvičku, pak se postavím do středu pokoje a stanovím si mikro cíl: „Tak, Tomáši. Co dnes uděláš, aby ten, kdo tady stojí, byl dnes lepší než včera a zítra lepší než dnes, ha?" Odpovím (příklad: „Nechám se vyzkoušet z práva a dostanu dvojku a lepší") a pak jdu na ranní fázi tréninku. Být zítra třeba jen o píď lepší než dnes. To je jedna z věcí, co mě motivují, nutí překonávat sebe sama, překážky, které přede mě staví moje tělesné postižení a já sám, posouvat svoje limity a hledat hranice svých možností. Bojovat, protože kdo bojuje (s čímkoli), může vyhrát. Kdo nebojuje, už prohrál. A prohrát sám nad sebou si hlavně vůči sobě nemůžu dovolit. Asi bych to nerozdýchal. Je to ale boj, který „nikdy“ neskončí, protože hendikep pochopitelně neodstraním úplně.
Život s ním (byť od narození) mě zatím naučil, mimo jiné, pár věcem. Zaprvé – neříkat hned a na všechno „TO NEJDE,“ aniž bych to aspoň x-krát nevyzkoušel, nebo nehledal cestičky, kterak danou věc udělat jinak; zadruhé – věřit ve slovo „NADĚJE,“ protože vždycky jí bude víc, nebo míň, ale bude.
Moje tělesné postižení mě přivedlo také k zájmu o medicínu, konkrétně anatomii a fyziologii lidského těla. Od ortopedické operace v červnu 2010 (byl to půlroční mazec, který - a teď prosím promiňte – kdo nezažil, nepochopí) mám zvýšený práh bolesti a její toleranci. Jedno pondělí, nedávno, jsem na cestě z posilovny domů uklouzl na namrzlém kusu chodníku na pravý loket, který jsem měl operovaný právě kvůli onomu zánětu. Protože jsem to necítil, zjistil jsem to až doma. Jakmile jsem uviděl ten hrubě nepěkný loket, jenž nejen krvácel, v mžiku jsem byl v koupelně. Mámě se udělalo zle, avšak i přesto byla schopna mi pomoci se základním ošetřením a dopravou na pohotovost, neb se přeci kvůli rozbitému lokti a lehkému otřesu mozku nebude volat erzeta, no ne? Návrh jít další den do školy mi neprošel. Týden jsem měl zákaz vycházení. Další den jsem zase seděl na kole, i když v pokoji. Když si prožijete svoje, posílí vás to. Když si musíte sáhnout někam hodně hluboko jenom proto, abyste mohli zase chodit a sportovat, být šťastní. Spousta věcí je pro „zdravé“ lidi normálních, obyčejných (třeba ta chůze). Pro mě jsou některé z nich dobrodružstvím, výzvou. Negativní věci možná i proto beru s humorem a úsměvem na rtech. Protože jinak bych si psal „vlastní parte“ – prohrál bych sám se sebou.
Datum: 10. 2. 2014 15:28 | Autor: Tomáš | Zobrazeno (280x)
Byl podzimní podvečer, město už dávno zahalil chladný šedivý kabát a do ulic se pomalu vkrádala mlha. Emanuel se po dlouhém dni vracel domů. Procházel kolem staré čtvrti, kde domy měly popraskané omítky a chodníky pokrývala vrstva spadaného listí. Ze ...
Datum: 7. 10. 2024 20:05 | Tomáš
Ve svém předchozím článku jsem napsal, že mi dlouho trvalo, než jsem si uvědomil, jak vnímám svět kolem sebe. Minulý čas jsem však použil chybně – já si to stále uvědomuji. Pořád. Různé situace toto moje uvědomění prohlubují. Byť se to nezdá, a mě sa ...
Datum: 21. 9. 2024 22:45 | Tomáš
Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, jak vnímám svět kolem sebe. Že nad věcmi někdy až (zbytečně) moc přemýšlím a tíhnu k tomu všechno pitvat na prvočinitele. A trvalo mi to dlouho i přesto, že mi to lidé v mém okolí často říkali. Později jsem pak ...
Datum: 23. 5. 2024 09:51 | Tomáš
COŽE?! Ty a diskotéka? Copak už ses úplně pomátl? Ty a diskotéka? Pche! Moje dominantní racionální část mozku na mě doslova ječela, když jsem se rozhodl. Klídek, odvětil jsem. Je to spíš sociální experiment. Chci to zažít, chci zjistit, jak to vypadá ...
Datum: 25. 3. 2024 13:44 | Tomáš
V říjnu 2022 jsem spolu s mámou a jejím přítelem prodělal covid. Žádné velké drama, jen jsem dva dny skoro nemohl vstát z postele, jak mě bolely kyčle. Pak přišla rýma. Požehnání, protože když mám rýmu, můžu si alespoň na pár dní odpočinout od čicho ...
Datum: 4. 1. 2024 21:26 | Tomáš
Pokud chcete děti z dětského domova podpořit finančně, podívejte se zde.
vzpěrač - mistr světa ve vzpírání tělesně postižených, handbikerový závodník
www.tomasmosnicka.cz
mosnicka@zijushandicapem.cz
Aktuální rozhovor:
Rádi sdílíme z webu mujrozhlas.cz desáté pokračování unikátní série Příběhy sportovců, které je věnováno handicapovanému cyklistovi Ivo Koblasovi. Rodák z Brna je medailista z velkých paralympijských šampionátů. Těžká epilepsie v dětství, náročná operace mozku, nic z toho ho nezastavilo v cestě za ...
více »Zrakově postižení, amputáři, vozíčkáři, ale i lidé s intelektuálním handicapem je tu adrenalinový simulátor volného pádu ...
Vstupte »
Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN FACILITY |
Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN |
Bezpečnostní agentura D.I.SEVEN SERVICE |
Překlepy: Lidé náš web hledají také těmito výrazy: hendikep, hendicap, handikep, ...
Podmínky pro užívání blogu | Mapa stránek | Kontakt
Copyright 2024 | Internetový marketing : Optimalizace pro vyhledávače : Created by VIDIA-DESIGN s.r.o.