Můj manžel vozíčkář.

Spousta holek a kamarádek se mě stále vyptávají na to, jestli mi nevadí, že jsem si vzala za manžela muže, který je na invalidním vozíku. Některé z nich mi říkají, že mě v tomhle obdivují a že ony by do takového vztahu nikdy nešly. Ale vozíčkáři dovedou

naprosto vše jako zdraví lidé jen mají stále u sebe vozík. Každý z nás má svou hranici do jakého vztahu by šel a do jakého ne. Já osobně mezi lidmi nedělám žádný rozdíl. Všichni jsme jací jsme, ale našli se v našem okolí i tací, kteří říkali, že jsem si vzala manžela kvůli penězům. Toto když jsem slyšela, měla jsem opravdu pokaždé vztek a nechápala jsem, že může toto někdo vyslovit, když mě ani trochu nezná.

Podle mého názoru to to jsou jen závistivci kteří nedovedou pochopit to, že chlap na vozíku má zdravou mladou ženskou. Nyní jsme s mým manželem spolu nějakých 12 let a za jiného bych ho neměnila, je pro mě ten nejlepší. Každý pár by rád potomky tak i mi spolu plánujeme miminko. Už teď se připravujeme na to co to bude za show, pokud otěhotním. Mnoho nezasvěcených si totiž stále mysl, že člověk na vozíčku nemůže mít děti. Věda pokročila tak daleko že umožnila i vozíčkářům mít své vlastní děti.