Rodné město

Narodila jsem se v Čakovicích v době, kdy tato obec nepatřila do Prahy. Částí Prahy 9 se stala k 1. 1. 1968. První písemná zmínka o obci je z jedenáctého století, kdy se nazývaly Čechovice – odvozeno od jména Čech. Kostel Sv. Remigia pochází ze čtrnáctého století. Je to jistě jediná pamětihodnost, které se netýkají neustále probíhající změny v této pěkné části Prahy.

Žila jsem v Čakovicích před rokem 1989. Z té doby jsou v mé paměti jako místo průmyslové i kulturní. Byly zde továrny ZPA-Závody průmyslové automatizace na výrobu počítač aj. elektroniky, Avia Letňany – Avia však velkou částí zasahovala do Čakovic – zde se postupně vyráběly díly letadel, nákladní auta, autobusy, Pražský cukrovar – postavený v r. 1850. Cukrovar také pojmenoval řadu ulic, např. Cukrovarská, Kostková, Třtinová nebo Krystalová. Státní statek obhospodařoval polnosti kolem obce a Pražské jatky. Avia, ZPA i cukrovar si stavěly byty pro své zaměstnance. My jsme bydleli v bytě od Avie, neboť tatínek tam pracoval jako zámečník. Bytovky byly stavěny v padesátých letech, byty byly dokonale řešeny. Pro zábavu zde působila Sokolovna, kde se pořádaly akce – např. plesy, koncerty, cvičení apod. V zámeckém parku, kde se využíval altán k tanci, byly také pořádány dožínky. Místní koupaliště s přilehlým hájkem v letních měsících bylo obsazeno nejen čakovičtími. Hřiště sloužilo k fotbalu a k nácviku hromadných cvičení – např. ke Spartakiádě, která proběhla naposledy v červnu 1985. Konaly se zde závody na ploché dráze, v zimě tu bylo kluziště. Školství zde bylo zastoupeno velkou základní školou, gymnáziem a Liduškou – lidovou školou umění. Musím se zmínit i o pouti a posvícení, které byly pro Čakovice svátkem. Náměstí Svobody bylo zaplněno atrakcemi, stánky s pouťovým zbožím zabíhaly hluboko do přilehlých ulic. K mému výčtu z té doby patří i májové průvody, kdy delikatesou byly opečené párky, klobásy a vynikající chleba. Nechyběly ani mandarinky a jiné ovoce, kterého dnes je habaděj.

Po roce 1989 se začaly Čakovice rychle měnit. Z továren vznikly malé dílny, nebo sklady, nebo prostory zůstaly prázdné. Místo jatek je Globus. Cukrovar se rozpadá, pouze malá část je využita ke komerci, statek je zrušen. Z polností je třetina, na ostatních je nové sídliště. V parku se zábavy nekonají, je upraven k procházkám – zmizela zákoutí, která chránila zamilované před zraky procházejících. V zámku, kde bylo gymnázium je knihovna a prostory pro akce Místního úřadu. Obchůdky na hlavní ulici se změnily v neobchodní prostory.

Hlavní ulice je liduprázdná, lidé se soustřeďují do nákupního centra Globusu. Místní úřad nesídlí v jedné budově, ale ve dvou, což je také vypovídající.

Co se opravdu nezměnilo? Nezměnily se špatné chodníky a silnice.

Asi každý má v srdíčku místo narození jako to nejhezčí. Když ne jako nejhezčí, tak s milou vzpomínkou nejen na dětství, na školu ale na prostředí vůbec. Proto, když do Čakovic přijedu – není to často – přenesu se zpět o desítky let. Snažím se kolem sebe vidět známé lidi, navštěvované obchody, ženské, které stojí u masny v hodinu, kdy se bude prodávat čerstvé – z jatek dovezené – maso. Pozor, v místě, kde teď žiji, také lidi v malé masně nakupují hlavně v den, kdy maso vozí. A to je hned vedle Albert, kde je maso stále v regálech.

Jsem si vědoma, že moje vyznání znít pesimisticko-nostalgicky. Pohled do dávné minulosti je vždy přikrášlený, přesto si myslím, že změny zde popsané jsou více jak dramatické. Kladu si otázku, jaké změny uvidím za deset let.

Budu ráda, když napíšete o svých vzpomínkách.