Svátek práce

Uplynul rok a opět tu byl 1.máj. Svátek práce proběhl tak jako loni, předloni – zkrátka jak probíhá v posledních letech. Některé politické strany – ČSSD a KSČM – pro své členy uspořádaly oslavy, moc lidí se nesešlo. Zda-li to byly oslavy práce pochybuji. Deset procent nezaměstnanosti práce schopného obyvatelstva tomu jistě napovídá. Tohoto svátku také využívají ke svým shromážděním různé organizace, např. anarchisté, neonacistické apod. Ty potom musejí provázet policejní opatření, takže to vůbec nevypadá jako nějaké sváteční shromážďování. Stoprocentně věřím, že kdybych se zeptala na takových setkání mladých lidí, co to vůbec Svátek práce znamená a kdy vznikl, nevěděli by. Vlastně takové dotazy v televizi proběhly a mladí, cotva odkojení školou, nevěděli.

V tomto odstavečku 1.máj připomenu. 1.května 1890 se v evropských státech konaly demonstrace za osmihodinovou pracovní dobu, která v té době byla více jak desetihodinová a pracovaly i děti. Dočetla jsem se, že bohatí se v Praze předzásobili potravinami proto, že čekali, že propukne nějaká revoluce. Tisíce dělníků se tehdy sešlo na Střeleckém ostrově. Ve svých fejetonech vzpomíná Jan Neruda. Bylo tolik lidí, že pořadatelé brzy neměli na prodej žádné pohoštění. Na ulicích nikdo nepotkal "žádné pány, žádné dámy, žádné ekypáže, ba ani drožky". Ti se schovali ve svých domech.

V roce 1886 se 1.květen stal dnem boje za osmihodinový pracovní den v USA. V Chicagu došlo ke střetu s policií. Zatčeno bylo mnoho demonstrantů. Pět jich bylo popraveno r. 1887. Francouzští odboráři přišli s návrhem na celosvětový Svátek práce. Tak byl zvolen 1.květen 1890 jako počátek tohoto svátku. Některé západní státy tento den měly jako den volna, jiné režimy tento den zvolily pro pořádání oficiálních oslav práce. Katolická církev První máj r. 1955 zasvětila sv. Josefu Dělníkovi.

A jaké oslavy byly před rokem 1989? Pamatuji si na televizní přenosy, které přibližovaly dění na Letenské pláni, kde byla postavena tribuna. Na tribuně byli představitelé státu. Neustále opětovali pozdrav procházejícímu průvodu. V tomto průvodu se představovaly alegorické vozy různých pražských podniků, tanečníci, teď již úsměv vyvolávající všelijaká hesla. Je pravda, že se na akci připravovali lidé v podnicích hodně dopředu, také na jejich povinnost účastnit se. Mnozí by raději den volna využili jinak. Já jsem zažila oslavy na menším městě, později na vesnici. Na té vesnici bylo dost pracujících. V deset hodin jsme sešli – asi 400 , společně došli na památník osvoboditelů, kde se položily věnce, nakoupily vynikající párky, klobásy, ovoce, semlelo se "mrtvý s živým". Potom jsme se rozešli, nebo šli do místní hospody na oběd, která ten den vařila až se prášilo. Tak se z povinnosti stal příjemný den.

Jak tento odstavec zní mnohým uším, si dovedu představit. Měli bychom si z každé situace brát to hezčí – dobře, někomu se nechtělo, ale bál se, aby nepřišel třeba o prémie, nebo aby nebylo hůř. Ale vždyť to je Svátek práce, práci pokud nebudeme mít, nebudeme mít z čeho žít. Heslo "Bez práce nejsou koláče" by mělo znít stále – věřme, že bude pro všechny. Slavme ji.