Vánoce

Blížící se Vánoce nám připomínají svátečně ozdobené obchodní centra i menší obchody již řadu dní. Hrozba zdražování zboží v novém roce přivádí do těchto předvánočně ozdobených obchodů velké množství nakupujících. Letos jsou obchody nabité, po zprávách ČNB, mnohem dříve než minulé roky. Minulý týden jsem navštívila jedno obchodní centrum na okraji Prahy. Protože je od našeho bydliště nejblíže, jsme jeho častými návštěvníky. Byla jsem ohromena množstvím lidí a to i v obchůdcích, kde přes rok není vidět zákazníka. Také bylo plno v restauracích, kde jindy vítají strávníky s otevřenou náručí. Zprávy o zvýšeném počtu nakupujících v internetových obchodech jsou důkazem toho, že v kamených obchodech nejsou ještě všichni, nákupy chtiví, zákazníci. Asi je to dobře. Jen kdyby to byl jev po celé republice, ne jenom ve velkých městech.

Brzo zapálíme první adventní svíčku. S touto svíčkou hospodyňkám, spíše těm starším, začne předvánoční koloběh v domácnosti. Vánoční úklid, kdy se leští nádobí v sekretáři, myjí okna, perou záclony a koberce. Po tomto tzv. gruntu, kdy se vynechává pouze kuchyně, se doma vše leskne a voní. V kuchyni se začne péct vánoční cukroví, proto se nechává s úklidem až nakonec. Výše uvedený odstavec se v naší rodině tradoval především u mé maminky. Dávno jsem přišla na to, že je lepší gruntovat po Novém roce, kdy již nehrozí množství návštěv s dětičkami, které nehledí na padající drobečky.

Dárky je dobré nakoupit také po Novém roce, kdy jsou akce na zboží, které se neprodalo a mám o něj zájem. Takže já se zaměřuji spíše na pohodu a předvánoční shon nechávám jiným. V tomto čase však nezapomínám na děti v nemocnicích, dětském domově a zvířátka v útulcích. Je mým zvykem darovat finanční částku těmto institucím od kterých mi, v tento čas, chodí poukázka.

Vzpomínka na lidi, které jsem milovala a již nejsou mezi námi, jako by oživala, je mnohem častější a také smutnější. Je to tak i s naším pejskem a kocourkem, kteří jsou v nebíčku. Pečení se nevyhýbám. Jsou to nejoblíbenější druhy, pouze tak tři, čtyři a i ty spíše prostírám návštěvám. My jsme spíše na maso. Nesmí chybět kapr, řízek a salát. Také přípitek, po večeři vínko nebo pívo. To vše zabaleno do dobré pohody.

Po večeři si rozbalíme dárečky, které si dáváme dle přání, aby nedošlo k nerozumnění a radost byla veliká. Potom si pustíme hudbu, povídáme si a listujeme v knihách od Jéžiška. Čas uteče jako voda a je tu, sice v televizi, půlnoční mše. Vypadá to idilicky a bezchybně. Dosud to tak bylo.

Letos se nám štědrý den posune na Štěpána a to z důvodu, že má dcera slouží v nemocnici. Bude mít první štědrý den se svými pacienty, kterým musí, spolu se setřičkami, zpříjemnit pobyt mimo domov. Také čekat, zda-li nejpřijde klient se zapíchnutou kostí v krku, nebo s bolestí žlučníku. Což jsou nejčastější nemoci štědrého dne. Jako větší dítě jsem prožila vánoční svátky v nemocnici. Ještě jsem na to nezapomněla. Nemám špatnou vzpomínku, protože právě personál nám vytvořil moc pěkný večer. Stromeček a dárky, které věnovalo oddělení i rodiče, kteří k nám mohli odpoledne přijít. Část dárků nechali u sestřiček. Vlastně to byly nejhezčí dny v nemocnici. Věřím, že v současné době nemocniční personál vytvoří dětem nutný pobyt v nemocnici také příjemný.

Moje povídání o předvánoční a vánoční době končí. Přeji všem čtenářům pohodové Vánoce.