Vyzpovídali jsme české kulturisty vozíčkáře

Již jsme zveřejnili rozhovor s mnoha zajímavými osobnostmi, ale ještě ne s kulturisty na vozíku. Jeden z nich je dokonce držitelem profesionální licence. Jelikož se tomuto sportu v ČR věnují závodně pouze dva vozíčkáři, Daniel Minster a Petr Lindák, vyzpovídali jsme oba dva. Věřme tedy, že oba budou motivací pro další vozíčkáře a nejen pro ně…

Na naše otázky nám jako první odpovídal Petr Lindák:

Co je příčinou tvého handicapu? Onemocnění, úraz, vrozená vada nebo něco jiného?

Příčinou mého handicapu je úraz. V roce 1999 jsem si skokem do vody přivodil tříštivou zlomeninu krčního obratle C7 s následným porušením míchy a od té doby jsem trvale na invalidním vozíku.

Jsi tedy kvadruplegik? To musí být přeci o mnoho těžší dělat tento sport. Používáš nějaké pomůcky, dlahy, ortézy atp.?

Jsem paraplegik. Měl jsem to přesně na hraně. Mám hranici čití Th 3-4.  Při rozpažení mám čáru čití triceps - střed prsou - triceps. Měl jsem štěstí v neštěstí a ruce mám v pořádku. Jinak by to bylo úplně o něčem jiném. Jen od tricepsů a prsou dolů mám horší cit a směrem dolů i funkčnost a střed těla mi funguje cca na 30-40 %.

Jak jsi vnímal poúrazový stav?  Jaké byly tvé první pocity při zjištění, že budeš na vozíku?

Ze začátku člověk ani pořádně neví, co se s ním děje a neumí si představit, jaké „následky“ do budoucnosti může vůbec takový úraz mít, protože zdravý člověk se o takové věci moc nezajímá  a ani si nepřipouští, že zrovna jemu by se mohlo něco takového stát. Já jsem byl po úrazu jeden měsíc ve FN v Plzni, následoval měsíc v nemocnici v Karlových Varech a pak tři měsíce v RÚ Kladruby. Tam mi řekli, že už zřejmě nikdy chodit nebudu. To je celkem „rána“, když vám to řekne lékař přímo a nahlas, i když s tím, že nějaký posun k lepšímu určitě ještě bude.

Kdo nebo co tě motivovalo k tomu, co děláš a kdo tě nejvíc po úrazu či návratu z nemocnice podpořil?

K tomu, aby člověk s handicapem něco dělal, ať už sport, práci, nebo jakoukoli jinou činnost, musí chtít hlavně sám a nebát se vyzkoušet, co ho baví a co může s ohledem na svůj handicap dělat. Cvičení v posilovně je můj celoživotní koníček. Od mládí a po úrazu byla jen otázka času, kdy se odhodlám navštívit fitko a zkusím nějaké cviky a co na to bude říkat moje tělo. Zjistil jsem, že to není problém, i když s malou úpravou některých cviků. Před jedenácti lety mi k posilovně přibyl ještě sledge hokej, když jsem byl osloven s možností zkusit si ho v klubu SKV Sharks Karlovy Vary.

Po úrazu a návratu z nemocnice do domácího prostředí záleží nejvíc na každém jednotlivci, jak se vyrovná s novou situací a hned potom následuje přístup rodiny, přátel a celkové rodinné zázemí. Nemalou roli hraje i finanční stránka, aby si každý mohl vytvořit co nejvhodnější (bezbariérové) zázemí.

Co tě přivedlo ke kulturistice?

Sledoval jsem Daniela Minstera, který u nás s kulturistikou vozíčkářů začal jako první. Pak mě oslovil svaz Kulturistiky a fitness ČR na základě nějakých fotek, že by rádi vytvořili na MČR v kulturistice kategorii vozíčkáři a jestli bych se nechtěl zkusit připravit do této kategorie s Danem M. Byla to motivace a nový cíl. Ještě mi byla nabídnuta možnost konzultace a pomoci s přípravou od jednoho z našich nejlepších kulturistů a člověka z oboru Tomáše Bureše. To se nedalo odmítnout. Od roku 2014 jsem se zúčastnil (spolu s Danem) už tří MČR. Jen je škoda, že se k nám zatím nepřidali další postižení. Určitě by to pro ně byla nová a zajímává zkušenost. Věřím však, že se k nám brzo připojí i další.

Co ti tento sport přináší v souvislosti s handicapem?

Hlavně radost ze sportu, fyzickou kondici a spoustu nových a zajímavých přátel. Je to individuální sport a tak se nemůžu na nikoho vymlouvat, když se nedaří. Oproti tomu sledge hokej je kolektivní sport, na který mám už celkem velké postižení, oproti např. klukům s amputací, a kde vím, že se výkonnostně už o moc dál neposunu vzhledem k omezené hybnosti středu těla. Ale každý sport mi něco dává.

Tvé sportovní úspěchy?

3 x druhý na MČR v kulturistice. Dále pak 1x 1. místo, 1x 2. místo a 4x 3. místo na MČR v benchpressu tělesně, zrakově a intelektuálně handicapovaných sportovců. S SKV Sharks Karlovy Vary mám 4  tituly ze sledge hokejové ligy a nějaká druhá a třetí místa.

Pracuješ?

Ano pracuju jako účetní u jedné soukromé firmy.

Je něco, co bys ve svém životě změnil v souvislosti s tvým handicapem?

Když bych mohl něco změnit, tak samozřejmě to, abych žádný handicap neměl nebo aby byl co nejmenší. Ale když vidím jiná, těžší postižení než mám já, tak jsem na tom vlastně celkem dobře.

Co bys doporučil lidem, kteří jsou čerstvě po úrazu?

Aby „neházeli flintu do žita“. Vždycky se během poúrazové rehabilitace dostaví nějaké zlepšení, naučí se sebeobsluze, osvojí si nějaké návyky a podobně. Samozřejmě v rámci možností daného postižení. Snažit se co nejdříve zapojit do „běžného života“. Vrátit se ke svým kamarádům, koníčkům, práci, sportu apod. Skoro každý sport má svou variantu pro handicapované, a pokud nemá, tak zkoušet jiné. Hlavně to nevzdávat a nepoddat se svému handicapu.

Chceš ještě něco doplnit?

Rád bych poděkoval těm, kteří mě nejvíce podporují ve sportovní přípravě. Sportstudiu Prima Karlovy Vary, hlavně Petru Weinlichovi a firmě Gazza Sport.

Stejně jako Petra jsme vyzpovídali i úspěšnějšího z této dvojice Daniela Minstera, který je opravdovým držitelem kulturistické profikarty….

Co je příčinou tvého handicapu? Onemocnění, úraz, vrozená vada nebo něco jiného?

V únoru 2006 jsem měl autonehodu. Mohl jsem si za ní sám, plně jsem se nevěnoval řízení a ve vysoké rychlosti na namrzlé vozovce jsem dostal smyk. Naštěstí jsem jel v autě sám.

Jak jsi vnímal poúrazový stav? Jaké byly tvé první pocity při zjištění, že budeš na vozíku?

Pocity byly smíšené, úraz mi zcela převrátil život. Najednou jste postaveni před novou tvrdou realitu, nevíte, co bude, vaše tělo se chová jinak, než jste byli doposavad zvyklí.  Vše vám trvá několikanásobně déle, mnohdy nejste schopni provést běžnou věc, jako je obléknout si kalhoty nebo se jen posadit. Prostě se vše učíte znovu.

Co se týče skutečnosti, že už nebudu nikdy chodit. Nespal jsem, neustále jsem přemýšlel o tom, co bude, jak vše zvládnu, zda se uzdravím, jaké budou následky, jak budu řešit zaměstnání a živit rodinu atd. Otázek se nabízelo mnoho a zde hodně pomohla podpora mé ženy, za což jí děkuji. S její podporou jsem zvládl vyrovnání se s touto situací snadněji.

Kdo nebo co tě motivovalo k tomu, co děláš a kdo tě nejvíc po úrazu či návratu z nemocnice podpořil?

Ke kulturistice jsem tíhnul již od mládí, navíc jsem na internetu objevil videa handicapovaných lidí cvičících s činkami na invalidním vozíku, takže se jednalo jen o to okoukat si tento sport z videí a přizpůsobit se svému handicapu, což si vyžádalo notnou dávku trpělivosti a času. Přizpůsobit si stravu a naučit se správnou techniku cviků. Zde mi byla opět největší oporou má žena. Měla radost, že jsem si našel něco, co mě naplňuje.

Co ti tento sport přináší v souvislosti s handicapem?

Mám poranění páteře v hrudní oblasti, obratel TH 10. To znamená, že zhruba 60 % svého těla neovládám. Díky kulturistice jsem se dostal do skvělé kondice a pohyb na vozíku je tak pro mě o mnoho snazší.

V ČR se závodní kulturistice moc handicapovaných lidí nevěnuje. Popiš nám tento sport od A do Z.

Kulturistika na vozíku znamená, že se handicapovaný jedinec, snaží vypracovat veškeré svalstvo, které i po úraze zůstalo aktivní (zdravé a ovladatelné). V kulturistice handicapovaných je pouze jedna kategorie a handicap se nerozlišuje, což je někdy na škodu, neboť rozsah funkčnosti svalů u sportovců je různý, a tak je i rozhodování rozhodčích nelehké. V předzávodním období se snažíte v takzvané objemové fázi nabírat svalovou hmotu. Znamená to, že přijímáte větší množství energeticky bohaté stravy. Snažíte se zvedat co nejtěžší váhy, resp. to co vám vaše postižení dovolí. Tím stimulujete a nutíte svalstvo k růstu. Po tomto období přichází takzvaná předzávodní rýsovací příprava, kdy začínáte držet tvrdou dietu. Vše (strava, cviky, intenzita cvičení) je nastaveno tak, aby jste v tomto období zachovali co nejvíce svalové hmoty a zbavili se nechtěné tukové vrstvy.

Pokud vím, máš profi-licenci. Jak se vozíčkář, kulturista, stane profesionálem?

Ano, jsem držitelem PROFI karty. Vstup do profi ligy mi byl nabídnut již po účasti na Mistrovství Evropy v roce 2013, kde jsem získal zlatou medaili, což je i podmínkou k získání vstupu mezi profíky. V té době jsem si však řekl, že je ještě moc brzo, a tak jsem se rozhodl ještě nějakou dobu setrvat v amatérských soutěžích.

Co to obnáší být profesionálem?

Pokud toto chcete dělat na „profi“ úrovni, musí se vám stát kulturistika životním stylem a to na celých 24 hodin denně. Strava, spánek a cvičení, je to opravdu řehole, odříkání a disciplína, kterou vás tento sport naučí.

Tvůj největší sportovní úspěch?

Když pominu umístění na předních místech Mistrovství Evropy, tak je to je především to, že mohu dělat tento sport a prožívat vše, co k němu patří. Největším oceněním však je, že jsem se stal motivací jak pro handicapované, tak i zdravé sportovce.

Pracuješ?

Ano, pracuji ve firmě zabývající se výrobou elektroniky řídících jednotek do vlaků. Pracuji pět dní v týdnu 8,5 hodiny denně. Kulturistika je finančně náročný sport, a tak musím pracovat.

Je něco, co bys ve svém životě změnil v souvislosti s tvým handicapem?

Vůbec nic mě nenapadá, tak nějak svůj handicap neřeším, přilnul jsem k němu a sžil se s ním.

Co bys doporučil lidem, kteří jsou čerstvě po úrazu?

Ať je váš handicap jakkoli vážný, tak i napříč němu se pokuste věnovat se tomu, co vás baví. Ať už naplno či částečně, určitě je dobré se o to alespoň pokusit. Je třeba hledat cestu, ne překážky.

Pokud by někdo chtěl dělat tento sport nebo pouze poradit se cvičením, zde jsou kontakty:

Petr: p.lindak@seznam.cz

Daniel: minsterdaniel@seznam.cz

Petr - Facebook

Daniel - Facebook

Autor: ret

Foto zdroj: Petr Lindák, Daniel Minster