Rudolf Kosina – muž, který v ČR prosadil léčbu Turnerova syndromu

Rudolf Kosina (61) je známým, oblíbeným rehabilitačním masérem, který beze sporu obohacuje ducha pražských Dejvic. Jeho charakter ve vás zanechá silný dojem. Je samá legrace, vlídný a usměvavý, plný optimismu a pro každého má dobrou radu. Jako by připomínal fešáka Belmonda. Pan Kosina je nevidomý, což v jeho studiu takřka nepoznáte, a přesto je velice aktivní a věnuje se pomoci lidem s úplně jiným handicapem. Zasloužil se zvláště o to, aby se v naší zemi dostalo péče ženám a dívkám s Turnerovým syndromem, což je dědičná porucha růstového hormonu, která postihuje pouze ženy.

Pane Kosino, jak jste se vlastně během svého života dostal k tomu, že budete pomáhat lidem s jiným handicapem?

Tak v první řadě musím říct, že jsem se narodil. Narodil jsem se v Praze rodičům, kteří byli u cirkusu, ale nebyli tam odjakživa, víceméně tam byli z donucení, protože měli nějaké politické problémy, nechtěli vstoupit do strany atd., takže jediný, kdo je zaměstnal, byl podnik Československé cirkusy a varieté. Táta dělal ředitele, i když byl inženýr, máma byla tanečnice, baletka, ale dělala účetnictví. Začala tedy éra u cirkusu, ke kterému jsem se dostal ve svých 6 letech (1958). Hned poté mi ale zjistili oční vadu, takže jsem s rodiči nemohl jezdit s cirkusem a zůstával jsem v Praze.

Přesto jsem se pak po ukončení devítileté školy vrhl na cirkusovou dráhu a naučil jsem se skákat džikitovku...

Počkejte, co je to džikitovka?

Je to ježdění na koni, kdy kůň běhá tryskem v manéži a vy na něj skáčete, z toho koně skáčete salta, kotrmelce, ze sedu, z kleče, vyskočíte rozeběhem, když ten kůň běží a tak podobně.

Mě koně od malička přirostli k srdci, takže jsem byl furt u koní. Pak jsem i vystudoval ošetřovatele a chovatele koní a plus k tomu ošetřovatele exotického zvířectva, tak jsem jezdil po Evropě a po celým světě s různými cirkusy. Pak se mi ale začal rapidně zhoršovat zrak, takže jsem byl donucen toho nechat a tuto lásku celoživotní, kterou jsem měl, jsem opustil v roce 1972, kdy jsem si udělal školu zaměřenou na rehabilitační masáže a začal jsem se tím živit zde na poliklinikách.

V té době jsem se oženil a tam začíná ta historie Turnerova syndromu, protože se nám narodila první dcera Lenka a právě u ní byl diagnostikován tento syndrom, což bylo onemocnění, které tady v Československu nebylo nijak profláklé – všude okolo se již léčilo aplikací růstového hormonu. Takže jsme začali bojovat s tímto onemocněním a vybojovali jsme, víceméně ale až po revoluci, léčení těchto dívek.

Můžete nám Turnerův syndrom popsat?

Dívkám chybí jeden chromozom a růstový hormon, kterého mají v těle dostatek, ale jejich tělo jej neumí zpracovat, tedy se musí dvojitými dávkami aplikovat růstový hormon, aby byl snížen růstový deficit, který toto onemocnění přináší. Rodí se s tím jenom ženy. Ony nedorůstají velké výšky, tak asi 139-140 cm, a to se mluví o štěstí, ale nedá se to srovnávat s diagnózou trpaslictví nebo nanismu, tato děvčata jsou souměrná, akorát nerostou. Musí se jim aplikovat růstový hormon v období 2. až 6. roku, než se jim uzavřou růstové štěrbiny. Ženy nemohou mít děti normální cestou, protože jim nepracují vaječníky.

Jak to bylo před revolucí a co se dělo po ní?

Předtím vlastně tyto dívky, které se narodily s Turnerovým syndromem, byly odsouzeny k invalidnímu důchodu.

Moje nejstarší dcera Lenka vlastně jako první zde podstoupila operaci prodloužení bércových kostí, ale moc se to nepodařilo, z jedné operace jich bylo šest. To nebylo moc veselé období, protože dva roky nechodila. Ale také jsme se z toho dostali. Lenka pak vystudovala konzervatoř a dnes coby zpěvačka vydala už 3 sólová alba, učí zpěv a má uznání ostatních slavných kolegů v branži, na to jsem patřičně hrdý. Ale zpět... 

(Přečtěte si Rozhovor Yvonne Přenosilové s Lenkou Kosinovou - pozn. redakce)

V r. 1989, kdy jsme ještě vůbec netušili, že nějaká revoluce vůbec bude, jsme založili Klub dívek a žen s Turnerovým syndromem, je to občanské sdružení, nikoli nadace, jsme soběstačná organizace, která si vydělává na sebe různými aktivitami. Z těch peněz se pak financují jak tedy in vitro neboli umělé oplodnění, tak i pořádání různých psycho-rehabilitačních pobytů jak v tuzemsku, tak v zahraničí. 

Pak ta revoluce praskla a hned v roce 1991 se nám podařilo, když byl ministra zdravotnictví Pojar, protlačit při vzniku Všeobecné zdravotní pojišťovny léčbu růstovým hormonem pod odborným dohledem pro tyto děvčata. Tedy ta léčba je hrazena pojišťovnou.

Kolik má Klub nyní členek?

Máme zhruba asi 80 členek různého věku. Kromě různých setkání a rekreačních pobytů vydáváme také bulletin, kam naše členky píší a sdělují si zkušenosti.

Váš benefiční ples pro tyto dívky a ženy se již blíží...

Ano, blíží. Vlastně r. 1993 jsem začal dělat tyto reprezentační benefiční plesy, jejichž výtěžek jde na konto těchto postižených dětí a žen. Letos je to po osmnácté, ale také naposled. Mne ta organizace hrozně bavila a baví, ale situace v tomto státě už je taková, že je to pod hranicí soudnosti a lidskosti... Takže letos je poslední ples v hotelu Diplomat v Praze 6, bude tam jako vždy bohatá tombola, jako host vystoupí například Josef Laufer a Karel Kahovec, zkrátka samí fešáci... 

Tedy Vás všechny srdečně zveme na tento báječný ples!

Pozvánka na benefiční Ples na pomoc ženám s Turnerovým syndromem - 14. 12. 2013, Praha 6, hotel Diplomat

Nebo přijďte k panu Kosinovi uvolnit se na rehabilitační masáž.

Kontakt a předprodej vstupenek

Rudolf Kosina - Prezident Klubu dívek a žen s Turnerovým syndromem
Eliášova 18
Praha 6 Dejvice
Tel: 235 360 482
Mob: 603 485 596
E-mail: rudolf.kosina@seznam.cz

Autor a foto: Irena N. Kobyláková (ink), VIDIA-DESIGN