Povídání s Petrou Nálepkovou o koních a handicapu

Cílem našeho portálu je motivovat a Petra je dalším člověkem, který se navzdory nepříznivému osudu nevzdal a naopak se naplno věnuje tomu, co miluje. Propadla totiž lásce ke koním a navzdory několika zdravotním omezením se naplno věnuje sportu nazývanému paradrezura koní.

Můžete se našim čtenářům představit?

Jmenuji se Petra Nálepková a je mi 23 let. Bydlím kousek od Čáslavi. Od narození mám jen jednu ledvinu, těžkou zrakovou vadu (lékaři psanou jako praktická slepota), která se může v průběhu dalších let zhoršovat, a tzv. neuropatii (onemocnění nervového systému), které není léčitelné a v průběhu několik let se může také zhoršit. Projevuje se bolestmi rukou a nohou, někdy křečmi. Toto onemocnění je dědičné. Z těchto důvodů jsem od svých 18 let v plném invalidním důchodu. Kvůli zrakovému omezení nemohu např. vlastnit řidičský průkaz, jelikož na levé oko vidím maximálně na 2 m a na pravé oko pouze na 1 m před sebe. Na větší vzdálenost mám vše rozmazané. Orientace v cizím prostředí je nulová. Na čtení knih používám lupu. Ve svém notebooku mám speciální mluvící program. Například na vlakovém nádraží nepřečtu odjezdové tabule, v restauraci nepřečtu jídelní lístek, ceny produktů v nákupním středisku přečtu jen ze vzdálenosti asi 5 cm (pokud to jsou cedulky na oblečení, tak musím mít cedulku až u levého oka). Neuropatie se projevuje hlavně při větší fyzické zátěži. Když se to stane, tak například při česání vlasů do culíku se mi třesou ruce tak, že je udržím ve vlasech maximálně 30 vteřin. Na mou ledvinu musím být také opatrná a dávat si pozor i na obyčejné nastydnutí.

Jaký je tedy Váš koníček?

Můj koníček jsou již několik let koně. Od malička jsem si přála jezdit. Můj sen byl mít vlastního koně a závodit s ním. Avšak kvůli mému handicapu mi nebylo dovoleno jezdit a v žádné stáji mě nechtěli na koně posadit. Až v mých 18 letech, kdy jsem dosáhla plnoletosti a převzala za sebe odpovědnost, jsem našla stáj, kde mě začali vyučovat jízdu na koni. Zde jsem se dozvěděla o sportu pro handicapované jezdce – tzv. paradrezuře. Paradrezura je drezura koní, kteří jsou vedeni k atletickým výkonům, které se dají porovnat třeba s krasobruslením nebo spíše sportovním tancem.

Můžete nám tento sport trošku přiblížit?

Této sportovní disciplíně se věnují lidé s různým zdravotním postižením, kteří jsou podle svého stupně postižení klasifikování od skupiny 1a (vozíčkáři) do skupiny 4 (zrakově postižení). Paradrezura má svá Mistrovství České republiky, Evropy i světa. V poslední době je o tento sport stále větší zájem a to i ze strany médií. Tomuto sportu se mohou věnovat nejen lidé se zrakovým postižením, ale i vozíčkáři, lidé s různými onemocněními (roztroušená skleróza apod.), ale celosvětově jezdí i lidé po amputaci a s mnoha jinými handicapy. Drezurní obdélník je dlouhý 20 x 40 m nebo 20 x 60 m. Kolem drezurního obdélníku jsou písmena a jezdec s koněm plní různé cviky z úlohy, které jsou předem předepsané podle stupně obtížnosti v každé kategorii. Jsou také jezdci, kteří jsou ve skupině neklasifikovaných jezdců, a jsou to ti, kteří zatím zkušenostmi nedosáhli na svou kategorii, do které byli klasifikováni. Tato skupina se nazývá Cena Zuzky.

Jak moc omezuje handicapované jezdce jejich postižení v souvislosti s tímto sportem?

Jezdit na koni je těžké s jakýmkoliv handicapem. Mohu říci, že i pro mě je to velmi obtížné. Každý jezdec má dle svého postižení různé pomůcky. Například při vjezdu do obdélníku a zastavení v písmenu X (uprostřed obdélníku) je povinné pozdravit rozhodčí. Pozdravem je myšleno zvednutím ruky, někteří jezdci mají ovšem dovoleno jen pokynutím hlavy. Jsou také speciální otěže s velkými oky, které používá jezdec mající problémy například s nervovým systémem apod. Tyto pomůcky mám povolené také já. Někteří jezdci (vozíčkáři), kteří nemohou pobízet koně svými holeněmi, mohou použít i hlas (na koně mlasknout, pobídku do klusu vysloví: klus).

Je pro Vás jízda na koni nějak nebezpečná?

Mám za sebou i několik úrazů a pádů. Otřes mozku apod. Před 2 roky jsem v terénu spadla z koně, který se mi splašil a měla jsem zlomenou kost křížovou a kosti pánve. Ale za půl roku jsem znovu jezdila. I po tomto těžkém pádu jsem věděla, že chci dále jezdit a závodit. Nevzdávám se svého snu ani nadále.

Proč jste si vybrala právě tento sport?

Odpověď je velmi jednoduchá. Koně miluji od malička. Vždy jsem si přála jezdit na koni a závodit. U koní jsem nalezla smysl života. Jsou pro mě „přístavem“. Právě u koní zapomínám na své postižení a problémy.

Máte již nějaké úspěchy? Jaké máte plány a cíle?

Již 2x jsem se účastnila MČR v Paradrezuře s mezinárodní účastí a pokaždé jsem ve své skupině umístila do 3. místa. První Mistrovství jsem absolvovala s koněm Arkádo ( 3x 2. místo) a v loňském roce s koněm Laver (1. místo) a celkově 2. místo, kdy mi 1. místo uteklo jen o pouhé 0,04 %.

Co by Vám v souvislosti s tímto sportem pomohlo?

Pro paradrezuru je vhodný kůň s dobrou mechanikou pohybu a klidnou povahou. Handicapovaný jezdec na koně částečně spoléhá a důvěřuje mu. Velmi bych si přála mít vlastního koně, který bude zvyklý pouze na mě, na mé pomůcky, pobídky atd. Pokud je kůň ježděn více jezdci, je jiný. Každý jezdec má jiný sed, jiné pomůcky, jiné pobídky. Paradrezurní kůň musí být zvyklý jen na jednoho jezdce, splynout s ním. Tak vznikne pouto mezi jezdcem a koněm, kterého není možné dosáhnout, je-li kůň ježděn více jezdci. Můj životní sen vždy byl a je mít vlastního mladého koně vhodného pro tento sport a jezdit s ním závody nejen po České republice, ale i do zahraničí a jednou se zúčastnit Paralympiády. V současné době bohužel nemám k dispozici vhodného koně do mé kategorie. Koník z loňského mistrovství je již starší a má zdravotní problémy, a proto již není možné s ním závodit, a navíc nebyl můj, ale pronajatý. Bohužel, i když se snažím na koníka našetřit, není to v mých silách. Stále je to málo. Koně mám velmi ráda a vím, že bych mu poskytla tu nejlepší péči, které jsem schopna. Věnuji koním všechen čas a prostředky, které mám k dispozici. S pomocí zkušené trenérky by bylo o koníka dobře postaráno. Ráda bych tímto způsobem moc poprosila o pomoc a podporu - ZDE.

Autor: ret

Foto: Petra Nálepková