Nejmladší handicapovaný cyklista v ČR Honzík Kosíř

Jan Kosíř (4,5 roku) je v současné době pravděpodobně naším nejmladším handicapovaným cyklistou (tricykl – horská kola). Honzík se narodil předčasně a v důsledku nedostatečného okysličení došlo k poškození mozku. Věříme, že jeho příběh bude motivovat další rodiče handicapovaných dětí.

Diagnóza

Dětský autismus, středně funkční typ pasivní, Generalizovaná epilepsie, Centrální svalová hypotonie. Porucha motorických funkcí. Vývojová dysfázie (porucha řeči). Jedná se o vrozené postižení mozku, které má za důsledek to, že Honzík nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. To u něho vyvolává úzkost. 

Snížené svalové napětí u Honzíka způsobuje, že každý pohyb pro něj znamená mnohem větší úsilí než pro zdravého člověka, té svalové hmoty je prostě méně. Více má postiženou levou stranu, svalové napětí levé nohy je jen 30 %.

Co bylo prvním impulsem k tomu, aby začal sportovat?

Prvním impulzem byl fakt, že Honzík se chtěl vyrovnat svým kamarádům, kteří už jezdili na kole. Mimo to bylo třeba nenásilnou formou rehabilitovat. To se nám povedlo. Honzík si tříkolku vysloveně zamiloval a začal na ní jezdit každý den do školky. Díky tomu jsme zcela odbourali rehabilitační kočárek. Později jsem objevila článek na Žiju s handicapem o handicapovaných sportovcích. Měli jsme jasno, vyzkoušíme to také.

Odkaz na článek - ZDE

Jeho největší sportovní úspěch?

Honzík jezdí cyklistické závody na speciální rehabilitační tříkolce Loped. Jeho největší úspěch je, že se dokáže poprat s tratí a dojede s minimální pomocí do cíle. Nejvíce nás překvapil asi na závodech v Ústí nad Labem. Start byl do táhlého kopce a Honzík to vyjel sám bez pomoci. Tam si sáhnul opravdu na dno, ale nevzdal to a byl na sebe náležitě hrdý.

Největším sportovním úspěchem Honzíka je aktuální 6. místo v průběžném pořadí dětského Smart poháru, kde závodí něco přes 130 chlapců do 6 let.

Co mu sport přináší?

Především radost z pohybu, rychlosti. Je to také možnost začlenit se do kolektivu zdravých dětí. Učí se trpělivosti.

Je nějaká naděje na zlepšení jeho stavu vzhledem k jeho sportovním aktivitám?

Určitě ano, ale čeká ho ještě hodně dřiny. Snížené svalové napětí lze léčit poctivým cvičením. Věřím tomu, že Honzík nás ještě překvapí a jeho zdravotní stav se natolik zlepší, že bude moci jezdit na normálním kole a naučí se třeba i plavat. To je další sport, který ho baví.

Horší je to už s epilepsií a dětským autismem. Ale i v této oblasti se Honzíkovi snažíme pomoci a účast na sportovních akcích nám v tom pomáhá. Honzík není sám, je s kamarády a to je pro něho důležité.

Jak reaguje na sport, vítězství, prohru a na to, že závodí se zdravými dětmi?

Honzík miluje atmosféru cyklistických závodů. Stále se nás ptá, jestli pojedeme na závody. Pro něj to má jasný řád. Občas se zlobí, když některé dítě se postaví před startovní čáru a porušuje daná pravidla. Nemá rád čekání, chtěl by jet hned, jenže před ním jezdí 2 kategorie, a tak musí počkat. Prohru nijak nevnímá, i když dojede jako poslední, pro nás je vítězem a také je náležitě odměněn, dostane na krk čokoládovou medaili. Je šťastný, že to zvládl. Horší by bylo, kdyby musel ze závodu odstoupit, třeba kvůli defektu, to by asi brečel. Honzík si neuvědomuje nějaký větší rozdíl mezi zdravými dětmi a sebou. Děti jezdí na kole a on jezdí na tříkolce. Zato maminka to o to více prožívá, protože si naplno uvědomuje, kolik námahy to Honzíka stojí. 

Jaké má při závodě nevýhody vůči zdravým dětem?

Honzík používá svou levou nohu jen z 30 %. Další nevýhodou je, že jede na dětském tricyklu, který je dvakrát těžší než běžné dětské kolo a má pouze jeden těžký převod. Když šlape, tak zabírá jen pravé zadní kolo a levé se točí volně. Když to srovnám se zdravými dětmi, které jedou na odlehčených kolech s převody, popřípadě i s odpruženou vidlicí, je to neuvěřitelný výkon.

Za naši redakci přejeme Honzíkovi a jeho rodině mnoho sportovních úspěchů. Mamince Honzíka Soně děkujeme za rozhovor.

Zpracoval: ret

Zdroj a foto: Soňa Szwajnochová