Společná doprovázená pouť lidí zdravých a handicapovaných

V sobotu 13. 5. 2017 se uskutečnila Křemešníku. Akce již navázala na předchozí poutě a stoupající počet účastníků byl důkazem, že jde o aktivitu smysluplnou. Tématem pouti byla voda ve všech svých podobách. Záměrem pouti bylo vzájemné propojování a poznávání světů lidí zdravých a handicapovaných. Akci zajišťovaly spolky Kruhcentrum a Medou z Humpolce.

Propojování jako takové se začalo spontánně naplňovat už před samotnou poutí. V bezprostřední blízkosti centra Medou, kde pouť začínala, v ten samý den a čas probíhala férová snídaně. Využili jsme tedy ojedinělé možnosti propojení se s místními „hostiteli“. Úvod pouti se nesl v duchu on-line propojení s projektem „Camino na kolečkách“. Jde o realizaci poutní cesty do Santiaga de Compostela pana Jana Duška, člověka, jehož roztroušená skleróza postupně upoutala na invalidní vozík. Přesto se nehodlá vzdávat svých snů a jde odhodlaně za nimi. Úžasná inspirace pro každého, kdo vidí na své cestě často tak moc překážek. Alespoň virtuálně jsme se propojili se souběžnou poutí tohoto inspirativního muže a těšíme se na besedu s ním a jeho průvodcem po návratu do Čech.

Úvodní kruh celého dne otevřel náš průvodce RNDr. Jan Bím povídáním o tématu pouti a o tom, jak se na pouti co nejvíce doopravdy „potkat“ nejen s druhými, ale především se sebou samými. Právě „setkání“ se sebou bývá na pouti to nejcennější, byť často proběhne skrze setkání s druhými.

Společně jsme se přemístili na Křemešník a vydali se na cestu, která vedla kolem tří studánek v oblasti překrásné krajiny. Téma „voda“ na sebe nenechalo dlouho čekat. Spustil se silný déšť i s kroupami. Jaké téma jsme si zvolili, takové nás zkrátka provázelo… Bohužel déšť byl tak silný, že leckoho neuchránily ani pláštěnky či bundy. Postávali jsme tak různě v lese pod stromy a jistě se v mnohých z nás objevovalo nutkání to celé vzdát a vrátit se. Nevzdali jsme se a „odměna“ na sebe nenechala dlouho čekat. Když jsme promočení míjeli místní hájovnu, nečekaně se otevřely dveře a její majitel nás pozval dovnitř, abychom se usušili. Po vřelém přijetí přišla další forma vody – dostalo se nám pohoštění „ohnivou vodou“ pro zahřátí a čajem. Byl to velmi silný okamžik a malý zázrak pouti hned na začátku.  Poselství toho okamžiku si každý odnáší v sobě své vlastní.  Obecně lze říci, že při odhodlání a pokoře se člověku dostává podpory, jen si ji leckdy v běžném životním shonu neuvědomuje. Pouť je zastavením v životě a má sílu tuto podporu nejen ukázat, ale i prožít na individuální rovině.

Po dešti jsme pokračovali a míjeli zmíněné studánky, přičemž první dvě, Stříbrná a Zázračná, jsou pověstné svou léčivou a výbornou vodou. Cestou se prolínalo moudré povídání o vodě, krajině, o vzájemných souvislostech. Po celou dobu jsme se přirozeně mezi sebou poznávali, proplétali hovory a sdíleli své situace a příběhy. Při pohledu na některé lidi se zdravotním postižením bylo evidentní, jak důležité pro ně tyto okamžiky jsou. Lidé, kteří většinu času tráví mezi svými blízkými, se takto setkávají s mnoha novými příběhy a s tolik důležitou podporou ostatních. Jedná se vlastně o výjimečnou společenskou událost.

Další významný okamžik na sebe nenechal dlouho čekat. Vozíčkář Pavel nabytý podporou ostatních odhodlaně nabídl svůj vozík zdravým spolupoutníkům s tím, že je chvíli poveze. Opíráním se o vozík dokázal udělat mnoho kroků a velké pokroky oproti minulým setkáním. Byly to velmi silné a radostné okamžiky pro nás všechny. Koneckonců, kdy můžete zažít, aby vás vozíčkář vezl na svém vlastním vozíku?

Na závěr nás pouť zavedla symbolicky do poutního kostela Nejsvětější Trojice na Křemešníku, kde jsme se přidali k prohlídce. Rozloučili jsme se závěrečným zhodnocením a poselstvím pouti.  Osobní setkání se sebou samými probíhalo u každého z nás někde uvnitř a často je to proces, který uzrává postupně. Většina z nás se však shodla, že kdybychom neprožili tak silný déšť na začátku, nebylo by to zkrátka „ono“.  Vyvstává tedy tak další poselství pouti i běžného života – to, co se na první pohled jeví jako negativní, může být při pohledu zpět zásadním a obohacujícím bodem putování životem. Své prožitky jsme nakonec uzemnili v restauraci dobrým jídlem a rozjeli se ke svým domovům.

Ivana Kmochová, Kruhcentrum, z.s.

Reference:

Tato pouť pro mě byla velmi silná. Silný prožitek bylo nečekané pohoštění v hájovně, které bychom nezažili, kdybychom se v počátku např. vzdali kvůli dešti. Při vzájemných hovorech vyplynuly mnohé změny, které se odehrávají v životech sobotních poutníků. Úžasný a silný zážitek byly pokroky Pavla, který tlačil svůj vlastní vozík. Mnoho emočních zážitků se odehrálo na osobní emoční rovině. Za pěkný průběh celé pouti patří velké díky vnímavému průvodci Janu Bímovi, přátelům z Medou  a všem účastníkům.
Ivana Kmochová

Velmi si vážím toho, jakou práci děláte. Ve vašem prostoru je cítit srdce všech. Pouť pro mě byla zajímavou zkušeností, která ještě "dobíhá" - zůstává v mém rejstříku jako jeden dílek puzzle. Děkuji za její organizaci.
Blanka

Chtěli bychom vám poděkovat za to, že jsme se opakovaně mohli zúčastnit tak krásné akce, kterou je pro nás doprovázená pouť. V loňském roce jsme přišli trochu ze zvědavosti, chtěli jsme poznat Jana Bíma, lákala nás pouť, vidět nová místa, nové lidi.  Letos jsme se už těšili na známé z loňského roku, poznali jsme další obdivuhodné lidi a s nimi prožili úžasný den v krásné přírodě. Pokud nám to okolnosti dovolí, nevynecháme žádnou další pouť.
Pelánovi

Zpracoval: ret

Zdroj:

Kruhcentrum, z.s., Humpolec
Tel. 736 442 694
www.kruhcentrum.cz
Ivana@kruhcentrum.cz

Facebook Kruhcentrum