Počátky bezbariérového bydlení pro těžce tělesně postižené občany

Počátek snahy o postavení bezbariérových bytů pro těžce tělesně postižené osoby sahá do r. 1963. Skupina ostravských vozíčkářů začala uvažovat o realizaci svého snu navzdory tělesnému handicapu mít svůj domov, v něm žít svůj život a na ten život si vydělávat vlastní prací.

Hlavními postavami na počátku této úvahy stál primář MUDr. Vladimír Knapek, který v té době byl primářem v Rehabilitačním ústavu v Chuchelné u Opavy, kde se léčili pacienti po úrazech, kteří se nemohli vrátit do svých bariérových domovů, přesto chtěli žít život ve svém bytě. Druhým neméně důležitým a aktivním mužem byl těžce tělesně postižený vozíčkář Jan Posker. Realizace myšlenky samostatného bydlení v přizpůsobených bytech pro vozíčkáře byla v té době náročná a zdlouhavá. Po několika letech různého vyjednávání s úřady došlo k obratu - budou se stavět byty pro těžce tělesně postižené, avšak mohou to být pouze byty družstevní, na jejichž výstavbu přispěje především stát, ale současně i samotní zájemci o bydlení. Tak bylo založeno Stavební bytové družstvo invalidů.

Následoval problém, kde se tyto byty budou stavět. Protože myšlenka bezbariérových bytů vznikla na Ostravsku, kde se domlouvali potřebné náležitosti k realizaci mezi Krajským ústavem národního zdraví a Krajským národním výborem v Ostravě, přidal se i Okresní národní výbor v Opavě, bylo rozhodnuto o místě mezi Ostravou a Opavou v Hrabyni. Nemohl se však postavit pouze dům s bezbariérovými byty. Okresní národní výbor v Opavě rozhodl postavit také Ústav sociální péče, s dalším plánem se přidal Krajským ústav národního zdraví se stavbou Rehabilitačního ústavu. Aby obyvatelé mohli pracovat přidalo se družstvo Obzor se stavbou provozovny Meta, v. p. Svazu invalidů a Jednota, která postavila obchod a restauraci. Tak vznikl projekt, který zaštítil Krajský investorský útvar, takže se po pětiletém úsilí v roce 1968 začalo s výstavbou.

Od roku 1972 se zabydloval dům s bezbariérovými byty (60 garsonek - obývací pokoj s kuchyňkou 34 m2 + spací kout pro dvě lůžka, pěknou koupelnou s WC) a 40 bytů 2+1 (pokoje větších rozměrů). Zároveň se otevírala Meta, kde i těžce postižení obyvatelé našli zaměstnání. O rok později se otevřel Ústav sociální péče, v té době nejmodernější v republice. Tam našlo ve dvoulůžkových pokojích péči 200 klientů, (pro dva pokoje bylo samostatná koupelna s WC a kuchyňkou. I tito obyvatelé ústavu, pokud jim to dovolí zdravotní stav, mohou pracovat. Roku 1976 byl otevřen Rehabilitační ústav, kde také mnoho obyvatel našlo zaměstnání. Tento komplex byl nazván Zeleným údolím.

V minulých letech došlo k mnoha změnám a modernizacím. Byl přistaven Ústav sociální péče, kde jsou ubytovaní manželé. Ve "starém" ústavu došlo k modernizaci - pokoje jsou obsazeny, z velké části, jedním klientem. Byla přistavena menší budova s bezbariérovými státními byty, Duchovní centrum sv. Kláry, cesta pro vozíčkáře do vesnice, parková úprava kolem budov. Vozíčkářům již více jak dvacet let slouží autobusy se zvedací plošinou, které jsou zavedeny na trasách Hrabyně - Ostrava, Hrabyně - Opava. I přes všechny výhody se najdou obyvatelé, kteří nejsou spokojeni, kteří vše i dobré odmítají. Více je však těch, kteří život v Zeleném údolí prožívají spokojeně, zapojují se do veřejného dění a tak kladně působí i na ty, kterým se nabízený život nelíbí.