České dráhy, letecká doprava a zvláštní přeprava TP mikrobusy

Řekneme-li někomu že cestujeme vlakem, zděsí se. Jeho reakce je určitě - a jak se do vlaku a z vlaku dostaneš? Dnes to velký problém není. České dráhy do větších měst zakoupily zvedací, ručně ovládané, plošiny.

Tak vyšly vstříc urgencím tělesně postižených a jejich organizacím na možnosti cestovat vlakem. Na tělesně postiženém vozíčkáři závisí výběr spoje, který je označen vozíčkářem. To znamená, že jeden z vagónů je přizpůsoben pohybu vozíčkáře. Také dva dny před plánovaným cestováním musí na nádraží zavolat a oznámit, kdy pojede a kam. Tak mají dráhy možnost zajistit obsluhu zvedací plošiny jak v místě nástupu, tak v místě vystupování. Tak je tomu i v Německu, Rakousku, bohužel ne na Slovensku.

Příběh: V Bratislavě, kam jsem ještě před rokem často jezdila, jsem vždy zažila překvapení. Překvapení spočívalo především v tom, že žádná plošina nebyla. Marné byly moje dopisy tamnímu ředitelství i s foto plošiny. Vždy mě někdo musel z vlaku snést, a to při váze el. Vozíku se mnou, nebylo jednoduché. Hlavně to bylo nebezpečné. Při poslední cestě z Bratislavy do Prahy, v dubnu 2010, se mi dostalo odmítnutí cesty s tím, že plošina není. Marné bylo moje vysvětlování, že jim roky zdůrazňuji potřebu takové plošiny, že v okolních státech není problém a do Prahy se musím dostat. Trvaly na svém. Napadlo mne svěřit se velvyslanci ČR v Bratislavě. Pomohl mi. Do dvou hodin jsem měla z nádraží souhlas s cestováním. V určený čas mě čekal samotný ředitel se dvěma pomocníky a někde nalezenou plošinou. Byla sice stavěná na Pendolino, ale s opatrností postačila. Slib toho pana ředitele, že ji upraví na normální vlak, vyzkouším během léta, kdy se opět na cestu chystám.

Cestování letadlem je nejen pěkné, ale již také bez problémů. Elektrický vozík s gelovými bateriemi může také cestovat. Na letišti se vás ujme k péči o vozíčkáře pracovník, který ví a zná jak s vozíčkáři pracovat. Přesadí vás na letištní vozík a váš dají se zavazadly, pokud se jedná o mechanický někdy je možnost nechat vozík s vámi. Při doletu se o vás opět postará pracovník k tomu určený.

Příběh: S organizací Srdíčko jsem před 16ti lety letěla do Tunisu. Bylo nás 7 vozíčkářů. Autobusem s nájezdem nás zavezli na letištní plochu. Bylo nesmírné vedro. Přijela nová, krásná a naleštěná zvedací plošina. Všichni, včetně obsluhy jsme byli unešení pokrokem, který nám dovolí cestovat letadlem. Za ovládací pultík si sedl řidič, zmáčkl tlačítko a nic. Pomačkal všechno a plošina nezareagovala. Reakce byla u cestujících, kteří museli čekat, až nás naloží ručně po těch úzkých schodech. To jsem poznala strach. V Tunisu nás čekala škaredá, otlučená zvedací plošina, ale funkční. Dnes se nastupuje z letištní haly rovnou do letadla, takže tyto příhody odpadají.

Poslední dopravou pro vozíčkáře, kterou zmíním je doprava mikrobusy, které provozují soukromí podnikatelé. Jedná se o vozy se zvedací plošinou. Tato doprava je využívána především tam, kde není jiná možnost dopravy, zdravotní stav nedovoluje jiné cestování, nebo časově nevyhovuje. Jsou to především cesty do divadel, na zájezdy, rekreační pobyty. Tato doprava většinou na rekreačních pobytech zůstává s rekreanty, kde také s nimi jezdí na výlety. Právě na tyto akce je hojně využívaná. Řidiči této dopravy jsou nejen zkušení, ale také vstřícní ke všem postiženým.

Autor: rep