Jak je koncentrační tábor Osvětim přístupný pro vozíčkáře – zkušenosti z návštěvy této památky

Historie mě zajímá, proto jsem už delší dobu plánoval návštěvu koncentračního tábora Osvětim. Zároveň jsem věděl, že komplex navštívilo již několik vozíčkářů, ale nikdy jsem neměl k dispozici podrobnější a praktické poznatky o tom, jak je celý areál přístupný. Proto jsem se rozhodl do sekce „Cestování“ sepsat své vlastní poznatky – konkrétní, využitelné a upřímné informace, které mohou pomoci všem lidem s omezenou hybností.

Návštěva bývalého koncentračního tábora Osvětim je silným a emotivním zážitkem pro každého. Teprve na místě si člověk naplno uvědomí, co znamená slovo ,,svoboda" a jak kruté období dějin se zde odehrávalo. Pokud však uvažujete o návštěvě jako osoba s handicapem nebo s vozíčkářem, mohou vás zajímat praktické informace týkající se přístupnosti, přesunů, parkování a celkové bezbariérovosti.

Následující článek vychází z naší vlastní zkušenosti a je určen všem, kdo se do Osvětimi chtějí vydat i přes fyzické omezení.

Dva tábory – jeden komplex

Komplex Osvětim je tvořen dvěma hlavními částmi:

1. Auschwitz I (původní a menší tábor)

Zde probíhala část zločinných lékařských pokusů a jiných zvěrstev. V areálu se nachází zachované krematorium a plynová komora (v uvozovkách menší, v porovnání s druhým táborem, ale i zde zemřelo několik tisíc vězňů). Toto byly jediné zděné prostory, které jsme dokázali navštívit s mechanickým vozíkem bez dopomoci. Zároveň jde o nejsilnější, nejvíce emotivní a depresivní místo celé návštěvy – ocitli jsme se přímo v prostoru plynové komory a v těsné blízkosti spalovacích pecí. Jak už jsem zmínil, jde o jediné místo, kam se dá na vozíku dostat samostatně, ale pouze pokud člověk zvolí obrácený směr prohlídky. U hlavního vstupu je několik schodů.

2. Auschwitz II – Birkenau (rozsáhlý vyhlazovací tábor)

Nachází se asi 3 km od prvního tábora. Jedná se o obrovský prostor, jehož rozlehlost vás překvapí. Právě zde probíhala systematická masová likvidace vězňů.

Parkování – kde raději zastavit

Auschwitz I

U prvního tábora je oficiální parkoviště přímo u vstupu. Ovšem kvůli vysokému provozu a velkému počtu turistů může být pohyb poněkud komplikovaný.

Nás osobně „odchytili“ soukromníci již u příjezdu do oblasti a nasměrovali nás na jejich menší soukromé parkoviště. Zaplatili jsme 10 EUR a parkování zde bylo naprosto bez problémů. Pokud jedete autem s vozíčkářem, soukromé parkoviště může být pohodlnější a klidnější volbou a k táboru dojedete bez problémů na vozíku po rovině a pěkných chodnících. Po cestě jsme narazili i na stánek s upomínkovými předměty.

Drobný postřeh pro šetřílky: Mezi naším soukromým parkovištěm (vzdáleným pár set metrů) a hlavním oficiálním parkovištěm jsme zhruba v polovině cesty narazili na obytné bloky, u nichž bylo parkoviště s kapacitou přibližně deseti parkovacích míst vyhrazených pouze pro vozíčkáře. Využité bylo pouze jedno. Proto doporučujeme nenechat se hned na začátku „odchytit“ první osobou ve výstražné vestě, která mává cedulí parking, ale raději se ještě chvíli porozhlédnout v okolí centrálního parkoviště. 

Auschwitz II – Birkenau

Tady je parkování naopak jednoduché. K dispozici je velké kapacitní parkoviště a platí se u závory při odjezdu (standardně zakoupeným lístkem s čárovým kódem, krerý koupíte v automatu).

Vstupné pro osoby s handicapem

Velmi příjemným překvapením bylo, že vozíčkáři i jejich doprovod mají vstup zdarma.

Vstupenka z tábora Auschwitz I platí i do Birkenau, proto ji v žádném případě nevyhazujte.

Stačí:

U vstupu se zeptat na slevu nebo nárok na bezplatný vstup.

Ostraha vás nasměruje ke správné pokladně.

Po předložení dokladů vystaví vstupenky bez poplatku.

Obsluha byla vstřícná a vše proběhlo bez komplikací.

Ještě jeden důležitý postřeh: Poláci pojali provoz této památky velmi profesionálně a moderně. Hned u vstupu je dobré nahlásit, zda jdete jako jednotlivec, skupina, nebo skupina s průvodcem – na tom závisí další postup. Vstupní areál je dnes zmodernizovaný do podoby, která připomíná kontrolu na letišti. Pokud však oznámíte, že se budete po areálu pohybovat sami, tz.jako vozíčkář s doprovodem, personál vás tímto „letištním“ vstupem bezbariérově provede nebo nasměruje k  přístupu do hlavní brány prvního tábora.

Bezbariérovost Auschwitz I – na co se připravit

První tábor byl budován z cihel a působí spíše jako komplex pevně stojících kasárenských budov, což také v minulosti byl. Pro vozíčkáře však představuje několik zásadních bariér:

Vstupy do budov

Každá budova má u vstupu zhruba 5 schodů.

Žádné nájezdy nebo mobilní rampy jsme nepotkali.

Pokud chcete nahlédnout dovnitř, je potřeba pomoc doprovodu, ale i přízemí a jejich expozice by měl každý návštěvník vidět...

Jak jsem zmínil výše, jediným skutečně plně přístupným zděným objektem v Auschwitz I je plynová komora a přilehlé krematorium – ovšem pouze pokud vejdete opačným směrem. Je však důležité upozornit, že toto místo je spíše pro psychicky odolnější návštěvníky. Ocitnete se totiž nejen přímo uvnitř plynové komory, nad kterou se stále nachází otvor, jímž příslušníci SS sypali smrtící granule cyklonu B, ale zároveň stanete i v těsné blízkosti spalovacích pecí.

Povrch cest

Chodníčky jsou velmi kamenité, nerovné a obtížně sjízdné.

Mechanický vozík to zvládne, ale je to náročné fyzicky i technicky.

Pokud máte přídavný motor nebo freewheel přední kolečko, jízda je výrazně jednodušší.

Celkově je Auschwitz I na mechanickém vozíku sjízdný, ale rozhodně ne bez omezení. Je nutné počítat s terénními překážkami a nutností asistence při vstupu do budov.

Bezbariérovost Auschwitz II – Birkenau

Druhý tábor je sice obrovský, ale paradoxně po stránce přístupnosti trochu přívětivější:

Povrch cest je stejně kamenitý jako v prvním táboře - (pozn autora - oba jsou na absolutní rovině).

Většina prohlídky probíhá venku, nikoli uvnitř budov, takže odpadá potřeba zdolávat schody.

Připravte se na dlouhou trasu – rozloha je skutečně masivní. 

Hned při vstupu vás opět zasáhne tíživý a depresivní pocit. Přivítají vás ikonické siluety strážní brány a kolejiště, po němž kdysi přijížděly transporty. Symbolicky je zde ponechán jeden přepravní vagón, který připomíná, jakým způsobem byli lidé do tábora sváženi.

V dálce můžete vidět dlouhé řady ubikací pro vězně. My sami jsme do nich pouze nahlédli zvenčí, protože uvnitř se nacházejí už jen jednoduché dřevěné ,,palandy" na kterých vězni spali v extrémně nehumánních podmínkách.

Co však člověka šokuje nejvíce, je samotná rozloha této „továrny na smrt“. Tábor je tak velký, že na opačných koncích areálu už téměř nerozeznáte postavy lidí. Při pohledu na jeho rozměry si člověk naplno uvědomí, jak systematicky a průmyslově zde probíhalo zabíjení.

Pro vozíčkáře je Birkenau paradoxně schůdnější než Auschwitz I, ovšem fyzicky náročnější kvůli vzdálenostem.

Praktická rada na závěr – peníze

Před cestou nás překvapilo, že v Polsku prakticky nikdo nepřijímá eura.

Doporučujeme si předem směnit polské zloté, zvlášť na menší nákupy typu parkování, toalety či suvenýry.

Závěrem

Návštěva Osvětimi je těžká, ale velmi důležitá zkušenost. I přes bariéry je možné absolvovat ji s vozíčkem. Areály nejsou plně bezbariérové, ale personál je vstřícný a snaha o přístupnost je patrná alespoň v podobě bezplatného vstupu.

Pokud se rozhodnete vyrazit, buďte připraveni na hrbolatý terén, silné emoce a především na hluboký příběh, který toto místo vypráví.

Autor a foto - ret