Jak jsem na handbiku znovu našel vášeň pro sport

Tento článek by měl být motivací pro všechny, kteří skončili z jakéhokoliv důvodu na vozíku a přišli tím o velkou části radosti a smyslu života podobně jako já. A kteří mohou- opět podobně jako já- radost ze života a sportu opět nalézt. Moje nehoda a seznámení s handbikem Na vozíku jsem 2 roky po poměrně těžké mnou nezaviněné autonehodě. Musím říct, že první dny byly opravdu extrémně těžké především psychicky, protože jsem pravidelně sportoval a sport byl velkou náplní mého života. Ale po úrazu se mi aktivní pohyb smrsknul na minimum a já jsem ani neměl chuť hledat nějaké možnosti. V tomto mi hodně pomohly nejrůznější www stránky + setkání podobně postižených lidí, kterých jsem se zúčastnil a poznal mimo jiné super lidi, kteří museli přesedlat z klasického kola na handbike. Spousta z nich byla z handbiku více nadšená, než z klasického kola a bylo na nich vidět, že jim vrátil chuť do života. Díky pomoci jsem si handbike nakonec taky pořídil a naprosto mě nadchnul Začal jsem si o handbiku něco zjišťovat a zjistil jsem, že takovéto sportování není úplně levná záležitost, ale že existují různé sbírky a pomoci, které Vám mohou s jeho nákupem pomoci. No zkrátím to- za pár měsíců bylo kolo doma. Navíc dorazilo zrovna na jaře, když se oteplovalo, všechno kvetlo a zkrátka bylo venku nádherně. Začal jsem s malými projížďkami a teď už jsem schopný ujet i několik desítek kilometrů denně. Jsem moc rád, že se sport vrátil do mého života a můžu handbike s klidným svědomím doporučit prakticky všem, kteří se chtějí i přes jejich hendikep hýbat.