Munchausenův syndrom. Když nemoc není nemocí, ale

Představme si člověka, který tráví týdny a měsíce v čekárnách ordinací, podstupuje opakovaná vyšetření, sbírá lékařské zprávy a sdílí dramatické popisy svých údajných potíží. Přichází s novými a novými symptomy, někdy přesvědčivě napodobenými, jindy dokonce sám vyvolanými. Přesto lékaři narážejí na prázdno – objektivní nemoc chybí. Nejde o snahu získat finanční výhody, pracovní neschopenku nebo výsady, jak by se mohlo zdát. Motivace je mnohem hlubší, pro okolí těžko čitelná a často nejasná i samotnému člověku. V takových příbězích se může skrývat Munchausenuv syndrom, porucha. Tá se na první pohled jeví jako manipulace, ale ve skutečnosti je kořenem v psychické bolesti a dlouhodobé touze po pozornosti, vztahu a lidské blízkosti. Zkušenost mnoha terapeutů ukazuje, že nejde o „hraní si na nemocného“, ale o zoufalou strategii, jak být vnímán, jak si zachovat kontakt s druhými, jak cítit, že na něm někomu záleží. „Lidé, kteří si vynucují péči nemocí, často nikdy nezažili, jaké to je dostat péči bez podmínek ...“ V praxi se objevují příběhy lidí, kteří roky plynule přecházejí od jedné diagnózy ke druhé, od jednoho oddělení k dalšímu. Navenek působí jako trpící pacienti, uvnitř však žijí v napětí, strachu a prázdnotě. Klient, který například popisuje opakované kolapsy či těžké bolesti, může mít dlouhý seznam hospitalizací, ale žádné z vyšetření nepotvrdí organickou příčinu. Až hlubší rozhovory odhalí, že se symptomy objevují v momentech, kdy se cítí osaměle, odmítnutě nebo zapomenutě. Nemoc se tak pro něj stává prostředkem, jak vyvolat pozornost, udržet blízkost a cítit se alespoň na chvíli chráněně. A ačkoli může tento způsob působit nepochopitelně, je důležité vidět, že jde o naučený mechanismus přežití. Často zakořeněný v minulosti, v dětství bez dostatečné péče nebo v prostředí, kde se pozornost získávala především skrze zranitelnost či bolest. K Munchausenovu syndromu patří i jeho specifická varianta známá jako „Munchausenův syndrom v zastoupení“. Tedy pečovatel, nejčastěji rodič vyvolává nebo předstírá zdravotní potíže u dítěte. Zatímco běžná rodičovská starostlivost je přirozená a zdravá, zde se překračuje hranice, která dítěti nezřídka způsobí fyzickou i psychickou újmu. Pečovatel může hlásit neexistující příznaky, podávat dítěti léky, které vyvolají zvracení, průjem či jiné obtíže, nebo upravovat výsledky testů. Dítě bývá opakovaně hospitalizováno, podstupuje zbytečné a někdy i bolestivé zákroky, zatímco příčina bývá skrytá v potřebě dospělého získat soucit, uznání nebo pozornost zdravotníků. Zajímavé je, že při oddělení dítěte od pečovatele obtíže často rychle mizí, což bývá jedním z klíčových momentů odhalení. Tato forma poruchy je vzácná, avšak extrémně závažná a vyžaduje okamžitý zásah odborníků, aby se předešlo trvalým následkům. Na první pohled se může zdát, že lidé s Munchausenovým syndromem manipulují okolím. Ve skutečnosti však nebývají motivováni touhou po kontrole nebo výhodách; jejich chování je spíše zoufalým pokusem vypořádat se s vnitřním prázdnem, bolestí nebo hlubokým pocitem neviditelnosti. Mnozí nesou v sobě zkušenost zanedbání, citového chladu, chaotických vztahů nebo dlouhodobé nejistoty. V takovém prostředí se člověk často naučí, že nejúčinnějším způsobem, jak získat péči či pozornost, je nemoc. A tato strategie se pak může nenápadně stát součástí identity i v dospělosti. To, co tedy můžeme vnímat jako komplikované nebo zavádějící, je zpravidla nevědomý vzorec chování vycházející z bolesti, kterou člověk jinak nedokáže pojmenovat ani sdílet. „Nemoc není vždy diagnóza, někdy je to zpráva o tom, co duše nedokáže vyslovit ...“ Pracovat s takovými klienty je pro odborníky náročné. Vyžaduje si to vysokou míru empatie, trpělivosti a odbornosti. Klient často mívá strach z odhalení, obává se odsouzení a někdy dlouho váhá připustit, že jeho potíže nejsou způsobeny tělesnou nemocí. Terapeutický vztah tak musí být velmi citlivě budovaný. Ne konfrontací nebo snahou usvědčit, ale postupným vytvářením prostoru bezpečí, kde může jedinec začít nahlížet své chování jinak. Cílem není odhalit „podvod“, nýbrž pochopit, co nemoc symbolizuje, jakou funkci v životě člověka plní a jaké potřeby za ní stojí. Když se podaří tyto potřeby pojmenovat a začít s nimi pracovat, otevírá se možnost hledat zdravější způsoby, jak o sebe říct, jak získat blízkost a jak být viděn. Bez nutnosti ubližovat sobě či druhým. Proces uzdravování je zpravidla pomalý a může být plný návratů k původním strategiím. Jakmile se člověk cítí ohrožený, odmítnutý nebo nepochopený, starý vzorec „přivolání pozornosti skrze nemoc“ se může znovu aktivovat. Právě proto je důležité mít trpělivost a podporovat člověka v hledání jeho vlastní hodnoty mimo roli nemocného. Učit se, že pozornost lze získat i jinak, že vztahy mohou fungovat na základě autenticity a ne na základě dramatických symptomů. Munchausenuv syndrom je vzácný. Jeho existence nám však připomíná mnohem širší a obecnější téma. Jak nesmírně silná je lidská potřeba být viděn, slyšen a přijímán. Jak kreativně a někdy až destruktivně dokážeme hledat cesty, jak tuto potřebu naplnit, pokud jsme ji dříve nenasytili. A jak důležité je přistupovat k těmto příběhům s respektem, pochopením a lidskostí. Když dokážeme vidět za symptomy člověka, který se snaží přežít a být milován, otevírá se šance, že mu pomůžeme najít cestu k blízkosti, která není založená na bolesti, ale na opravdovém porozumění. Pokud se nám podaří mluvit o těchto tématech otevřeně, bez posměchu a bez odsuzování, můžeme přispět k tomu, aby lidé, kteří se v těchto spletitých příbězích ztrácejí, objevili nový začátek …dravější, bezpečnější a především pravdivější ???? ???? Marek Horňanský psycholog Ψ Autor se dlouhodobě věnuje poradenské a terapeutické praxi, psychologickému vzdělávání a projektům podporujícím duševní zdraví doma i v zahraničí. Článek vznikl jako výsledek odborného studia, zkušeností a analýzy literatury s cílem poskytnout čtenářům srozumitelný a hodnotný pohled na danou problematiku. V případě dotazů, zpětné vazby nebo zájmu o další informace můžete autora kontaktovat online. Odborné zdroje: Russell, J. Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook (Cambridge University Press, 2022, ISBN 1009152483) Nolen-Hoeksema, S. Atkinson and Hilgard’s Introduction to Psychology (2014, ISBN 1408044102) Geiser, J. Lehrbuch Allgemeine Psychologie (Outlook Verlag, 2024, ISBN 3368659308)