Vánoční pohádka

Kdesi daleko, daleko v horách, kde sněhová přikrývka zakryla celý kraj. Vše je jemně schováno pod bílou peřinkou, aby v klidu odpočívalo. Tak tam někde v těchto místech stojí jedna malá dřevěná chaloupka. Stojí ve svahu blízko krásných velkých stromů. Na střeše má velkou sněhově-bílou čepici a jen maličkými okénky prosvítá jasné světlo. Prosvítá záře, jasná záře, hřejivá a lákavá ohnivá záře. Ano v této chatičce si poklidně plápolá ohýnek, který je pěkně zavřený v krbovém místečku, aby neublížil, ale aby mu bylo příjemně. Plamínky se honí a jejich energie zahřívá místnost, ve které žije. Venku je tichoučko, tiše jen sem tam spadne na zem hrstka sněhu, jak stromy se otřepou pod jemným vánkem, který venku se toulá. Nastal krásný vánoční čas, čas přání, toužebných snů. Čas, který přináší zázraky, protože lidi se zastaví a naslouchají, nechají svá srdce vnímat vše kouzelně - vánoční kolem nich. Úsměvy, vstřícnost střídá naděje a přání. Vše se prolíná, vše se točí, je to čas vánoční. Otevírají se dveře chaloupky a mezi nožkami příchozí se proplétá i zvědavý vánek, který přilétá s vysokých hor. Vklouzne tiše do místnosti. Láká ho ta krásná záře, láká ho to hřejivé světlo. Chce poznat tuto krásu více a více. Divoce přilétne k poklidnému ohýnku a foukne na něj ledový a čerstvý horský vánek. Waw rozdivočí se ohýnek a začne vyskakovat plamínky výše a výše. Sálá a sálá a vítr si hraje, líbí se mu, jak ohýnek vnímá jeho sílu, jak se nechá směrovat jeho touhou. Najednou přichází muž, který uklidni rozdivočené plamínky. Přichází žena a muže políbí a pohladí po tváři. Chytnou se za ruce a propleteni touhou, hřejivou a divokou volností usedají na pohovku. Sednou si k sobě tak blízko jak jen to dovolí jejich volnost. Dotýkají se tak silně, jak jen to dovolí jejich jemnost a prožívají vše, jak jen to dovolí sobě sami navzájem. Nebudeme je už rušit a necháme je žít a snít, toužit a prožívat jejich vánoční pohádku. Krásné prožití vánočních svátků přeji všem lidem. Myšička