O Životě

Při svém brouzdání po internetu jsem našla něco, co mě velice oslovilo. Podělím se s vámi, možná vás zaujmu. Matka Tereza sepsala Hymnu o Životě. Zde je:

Život je šance – využij ji. Život je krása – obdivuj ji. Život je blaženost – užívej ji. Život je sen – uskutečni ho. Život je výzva – přijmi ji. Život je povinnost – naplň ji. Život je hra – hrej ji. Život je bohatství – ochraňuj ho. Život je láska – potěš se s ní. Život je záhada – pronikni jí. Život je slib – splň ho. Život je smutek – překonej ho. Život je hymna – zpívej ji. Život je boj – přijmi ho. Život je štěstí – zasluž si ho. Život je život – žij ho.

Všechny tyto ŽIVOTY se nám v tom našem životě, krátkém či delším, promítnou. Záleží na nás, jak s nimi naložíme, abychom prospěli nejen sobě, ale i ostatním lidem. Krása, blaženost, hra, láska, záhada, bohatství jsou životy, které jsou snadněji splnitelné, které nám ukazují tu snadnější pozici v životě. Umíme-li s ní dobře a hospodárně zacházet, bude nám jen radostí.

Výzva, povinnost, slib i boj je ta náročnější strana Života. Tomu, komu je dáno do vínku zdraví, splní těžké zadání snadněji. Nevzdávají se ani ti, kterým zdraví nebylo souzeno. Jen to je náročnější.

Život žij a zasluž si ho. Přidala bych Život ochraňuj nejen svůj, ale i druhých. V dnešní době, době stále vzrůstajícího násilí, je to velmi důležité.

Tento portál je věnovaný lidem s handicapem, zamyslím se nad Hymnou Matky Terezy z pohledu postiženého člověka. Jak postižený může plnit odkazy Matky Terezy? I postižený má dle svých zdravotních možností využívat šancí, které mu dává rodina, společnost, rozhlas, televize, internet. Tento člověk nesmí propadnout sebelítosti. Naopak musí své i malé schopnosti využít k seberealizaci. Setkala jsem se s postiženými lidmi, kteří byli zlí nejen na své pomocníky, ale i na ostatní lidi. I když byli dosti schopní, svým postižením doslova týrali společnost. Pro tyto lidi bude Hymna nepochopitelná. Ostatní ji zcela určitě vezmou za své.

Život je boj – přijmi ho. Jistě, to my poznáváme doslova na každém kroku a přijímáme ho. Bojujeme nejen pro sebe, ale i za ostatní. Za sebe v osobním životě, ve společnosti za ostatní. Daří se to. Hodně práce udělali jednotlivci i organizace, aby se lidem s postižením usnadnil život nejen na ulici, ve společnosti, ale i v osobním životě. Přesto je k dosažení spokojenosti postižených zapotřebí ještě mnoha „bojů“, např. s úřady.

Život je smutek. Ne vždy, jasně někdy přijde splín a překonat ho, je naší prioritou. Nechceme, aby se v naší duši usadil. Jakýkoliv splín zaženeme (říká se prací) svými koníčky. Uvědomujeme si cenu svého poškozeného zdraví, proto se nepouštíme do adrenalinových aktivit, ale splín zaháníme tím, co můžeme sami podnikat, nebo podnikat se svými blízkými. Nebudu zde vyjmenovávat, je jen na nás co nám vyhovuje.

Láska, láska k druhému pohlaví je určitě nejdůležitějším stimulem ke štěstí. Někdy se stane, že druhého k sobě nenajdeme. Pak nám nezbývá než se upnout na aktivitu, kterou bychom chybějící vztah nahradily. V dnešní době je singl trendem.

Poslední dva Životy uzavřou moje povídání. Život je štěstí, tak si ho co nejlépe žijme, abychom si ho zasloužili.