Smutná vzpomínka

Na internátní ekonomickou školu jsem chodila se spolužákem Františkem. Byl to chlapec dosti zamlklý, hloubavý. Moc s námi dívkami nekomunikoval, myslely jsme si, že je to adept na osamocený život. V každé volné chvíli četl noviny. Jeho tělesné postižení – luxace kyčelních kloubů- mu nedovolilo sedět vzpřímeně, takže jsme v lavici viděli pouze ty noviny. Po ukončení školy jsme se rozprchli do našich domovů a několik let jsme se neviděli. Jenže jak se praví, lidé se scházejí s lidmi, ne hory s horama. Stěhovala jsem se do družstevního domu a kdo mě vítal, byl předseda družstva František.

František byl již ženatý a měl malého syna. Jeho žena Miládka se stala mojí přítelkyní od prvního okamžiku, kdy jsem se s ní seznámila. Vychovávala syna, starala se o domácnost, vařila i pekla, pracovala pro fi Galena, s.p. Asi si řeknete, to dělá většina žen. Miládka však měla myopatii (svalovou dystrofii). Po porodu se její nemoc zhoršila a po druhém porodu, kdy měli opět chlapečka, se její stav stále vyvíjel k horšímu. Odvaha, pevná vůle a přátelská povaha ji provázela každý den, kdy se stále větším úsilím bojovala se svoji nemocí. František chodil do zaměstnání, takže většina úkolů byla na Miládce.

Jak roky ubíhaly, nemoc se hlásila s větší intenzitou. Chlapci sice pomáhali, ale jejich studijní povinnosti také zabíraly mnoho času. Starší syn odešel na vysokou školu do Ostravy, mladší dojížděl na střední školu. Trochu starostí o domácnost ubylo, zdraví však stále odcházelo. Nakonec oba chlapci odešli za zaměstnáním, oženili se. Miládka s Františkem, který již byl v důchodu, se těšili z návštěv vnoučat.

Nebylo jim však dopřáno, aby se dlouho těšili z nových rodin, které vznikly s jejich chlapci. František po krátké nemoci zemřel. Miládka dva roky bojovala se dny, kdy byla sama a musela se spolehnout na pomoc pečovatelek. Smutek po manželovi a těžké omezení pohybu byl jistě příčinou odchodu Miládky za Františkem. Proč jsem se rozhodla povědět vám tento příběh? Protože odhodlání, pevná vůle, přátelská povaha, pomoc druhým této manželské dvojice, mi bylo vzorem pro můj život.

Byla bych ráda, kdybyste i vy našli v těchto řádcích odvahu bojovat s nepřízní osudu a nevzdávat se při vzniklých obtížích.