TyfloBrno

Jedná se o soutěž v prostorové orientaci a protože je zajímavá, tak vám o ní více napíšu. Je to soutěž pro zrakově postižené a koná se vždy v nějaké Brněnské části, s kterou se tak soutěžící seznámí. Začala se konat od roku 2000, kdy byl nultý ročník, vedl z Krajského střediska Brněnského tyflocentra na Brněnské výstaviště. Oficiální ročníky se začaly počítat od roku 2001. Konaly se v těchto částech: 2001 - Brno-Bystrc, 2002 - Brno-Královo pole, 2003 - Brno-Střed, 2004 - Brno-Komín, 2005 - Brno-Chrlice, 2006 - Brno-Žabobřesky, 2007 - Brno-Kohoutovice, 2008 - Brno-Líšeň, 2009 - Brno-Sever, 2010- Brno-Bohunice, 2012 - Brno-Židenice, 2014 - Brno-Řečkovice a 2016 - Brno-černovice. Zázemí pro uskutečnění soutěže poskytuje vždy nějaká škola v té Brněnské části, kde se soutěž bude konat. Soutěžící vždycky ráno ke snídani dostanou párky, koláče a čaj a k obědu řízek s bramborovým salátem. Popis trasy bývá v Braillu nebo ve formátu mp3, zvukový popis se soutěžícím nahrává do diktafonů nebo do zařízení, která umí přehrávat tento formát. Nahrávalo se i na kazety, v roce 2010 to bylo naposledy a v roce 2008 se začalo nahrávat do mptrojek. Trasa v mptrojkách může mít i 20 nebo přes 20 souborů, trasa bývá dělená na velké části, kdy úsek začíná na nějakém místě a na nějakém místě končí. A ty části jsou ještě rozděleny na menší úseky, např. když se má dojít k nějakému důležitému orientačnímu bodu nebo na stanoviště plnění úkolů. Každý soutěžící má k sobě strážného anděla, nějakého proškoleného dobrovolníka, který taky může strhávat body z určeného základního nejvyššího počtu, který lze získat a body můžou strhávat i hodnotitelé, kteří jsou rozmístěni po celé trase a hodnotí se různé věci. Je to odhad vzdálenosti, chůze v přímém směru, přecházení přes silnici, nástup a výstup z mhd, techniky chůze s bílou holí, chůze po schodech, bezpečný odstup od překážek nebo bezpečnostní držení u překážek v úrovni obličeje. Trasa bývá dlouhá asi kolem tří kilometrů, z toho se část soutěžící svezou mhd. Soutěžící body získávají také v různých úkolech, mezi které patří: chytání míče, poznávání zvuků, odhad vzdálenosti pomocí kroků, navlečení tkaničky do boty, výměna žárovky ve světle, určování funkcí pod jednotlivými tlačítky šestibodové vysílačky k holi, odhady vzdáleností na špejlích, zapálení svíčky, sešroubování několika instalatérských dílů, poznávání peněz, hledání větších koulí v polystyrenových kuličkách a hledání pípáku. Když byla soutěž v Chrlicích v ústavu pro zrakově postižené, tak jsme si tam zkusili i jízdu na ručním invalidním vozíku nebo jízdu na duplexu, to je něco jako tamdem, ale kola jsou vedle sebe. Jízda na tamdemu taky bývá, kdy se soutěžící svezou kousek trasy. Někdy taky bylo odkrokování nějakého tvaru, měli jsme odkrokovat třeba čtverec o straně 10 metrů nebo obdélník o stranách 5 a 10 metrů. Trasa bývá někdy celkem lehká, ale většinou je náročnější, že tam bývají třeba různé odbočky, do kterých soutěžící nesmí zajít nebo chůze v přímém směru bez vodící linie. Co se týče umístění, většinou jsem se umisťoval kolem desátého místa, někdy to bylo o něco lepší, někdy horší. Ve 2010 to bylo páté místo a letos rovnou první místo. Medaile bývají keramické, vyrábí je klienti chráněné dílny Hapateliér. Co se týče cen, do roku 2014 jich bývalo hodně, býval to vždy balíček papírků na poznámky, občas nějaké hudební CD, přívěšek na klíče, ještě jeden přívěšek se žetonkem do nákupního koše, kožená kostička s bylinkovým obsahem, propisky, nějaké sladkosti a z věcí, které se objevily mezi upomínkovými předměty jen jednou, to bylo malé rádio, mýdlo, toaletní taštička a peněženkka. Ve 2014 to byla velká složka s papíry, poznámkový bloček, termohrnek, nějaká baterka a marmeláda. Letos to byla láhev medoviny, mandle, bylinkové čaje, reflexní páska, reflexní domeček, reflexní svítící baterka a nahřívací polštářek. To víno jsem dostal jen já jako vítěz, vítězové vždy dostávají nějaké víno a medailista na druhém a třetím místě nějaké výrobky z Hapateliéru. Nevím, čím si to vysvětlit, ale nějak se začal snižovat zájem o tuto soutěž. Asi do roku 2012 chodilo 15 až 20 lidí, v roce 2014 to bylo myslím jen 12 a letos jen jedenáct. Z toho 8 nevidomých a tři vidící s klapkami na očích. Čímž bych chtěl tady vyzvat všechny bloggery, že až bude další ročník asi v roce 2018, tak to určitě můžete taky zkusit. Informace bývají na webových stránkách Brněnského tyflocentra nebo je dám i sem.