S handbiky na cyklopouti Alpe Adria

Pořádná jízda, 420 kilometrů dechberoucí přírody, liduprázdné cyklostezky a naše veliká SKV parta ve dnech 20. - 29. 7. 2018. Tak by se dala shrnout cyklo pouť Sportovního klubu vozíčkářů Praha ze Salzburgu až do městečka Grado u Jadranského moře. celá fotogalerie: http://www.skvpraha.org/sport/outdoor/zprava-outdoor/alpe-adria-2653/ Plánujeme Putovní cestu s handbiky jsme si přáli podniknout pěkně dlouho. Když nám náš kamarád Jirka Čelaud vyprávěl o svém putování touto cyklostezkou, bylo jasné, co outdoorový oddíl v létě podnikne. Původní plán maximálně 15 lidí se rychle měnil a konečné číslo této výpravy bylo 30 účastníků z toho 9 vozíčkářů. Organizátorka této akce Jitka Burianová to okomentovala slovy: “To je naprosto šílený, napoprvé tolik lidí.” Přesto se pustili se spoluorganizátorem Honzou Malíkem do příprav. Pro tak velkou skupinu chtěli mít zarezervované kempy předem, to se povedlo. Téměř všude mezi kempy byla vzdálenost okolo 50 kilometrů, akorát na překonání Alpe Adria za 8 dní. Důležité bylo promyslet, jak budeme přepravovat věci. Padlo rozhodnutí, že pojedou dvě dodávky, které budou věci převážet během dne. Řidiči budou na telefonu pro případ, že některý cyklista bude mít během jízdy problém. Vyrážíme Na cestu jsme vyrazili 20. 7. v počtu 10 posádek, které se sešly k večeru v příjemném kempu nedaleko Salzburgu. Začalo první stavění stanů, které se nám stalo každodenní rutinou. Po první společné debatě se vyřešil poslední organizační problém. Na přání účastníku se rozhodlo, že se naše auta budou z předchozích kempů svážet každý den. To znamenalo, že po dokončení denní etapy nasedli řidiči do dodávek a auta svezli. Rozjíždíme se První dva dny, tedy cesta ze Salzburgu do Bad Gasteinu, byly ve znamení mírného stoupání a také několika pořádných kopců. Cesta Alpe Adria v této části není značená, jede se po cyklostezkách a často jsme tápali, kudy se vydat. První den nám parta nejsilnějších sjela z cesty, jeli podél řeky, ale jiné, než měli, najeli za den místo 60 kilometrů 80. Na první den pořádná dávka. Také nám jedna skupina pořádně zmokla, protože první dva dny byly pěkně deštivé. Ocenili jsme náš party stan, který se proměnil v sušárnu. Pod horami jedeme vlakem Potom nás čekal Tauerntunnel vedoucí pod hřebenem Böcksteinu, který se nedá autem překonat. Naložili jsme naše auta a celou partu do vlaku a překážku rychle překonali. Za tunelem nás čekal pořádný sjezd, kde se na tachometrech začaly objevovat čísla rychlostí okolo 70 kilometrů v hodině. Pekelná jízda. Blížíme se k hranicím Další dny se profil cesty začal měnit. Projeli jsme rovinky v údolí podél průzračné řeky Drau s výhledy na alpské zelené doširoka rozlehlé kopce, které nás přivedly do rakouského města Villach s pěkným bezbarierovým kempem. Následující den jsme překročili hranice do Itálie. Nejdelší úsek Čekalo nás tentokrát překonání pořádné štreky, více než 100 kilometrů. Mezi tímto úsekem totiž není kemp. Prvních 40 km do kopce, zbylých 60 z kopce. Našlo se dost odvážlivců, kteří ten večer měli na tachometru ujetých 105 kilometrů. Někteří se nechali popovézt a užili si rychlých 60 kilometrů, které vedly převážně z kopce po bývalé železnici. Tahle cesta nás dostala nejvíc. Frčet a kochat se alpskými horami obklopujícími nás ze všech stran, projíždět mnoha bývalými železničními tunely, projet malé italské vesničky, je jedinečný zážitek. Blížíme se k závěru Jen konec této cesty nás zaskočil. Část stezky je kvůli opravám uzavřena. Jednu skupinu zachránil místní cyklista, který sedl na kolo a doprovodil ji náhradní náročnou cestou několik kilometrů. Ostatní dojeli sami pozdě večer. Další den patřil relaxování, které jsme do jednoho ocenili. Zajeli jsme se vykoupat k jezeru Lago di Cavazzo a do města Venzone s historickou atmosférou na italskou večeři. Další noc jsme strávili v hotelu ve městě Udine. Příjemné nocování, ale shodli jsme se, že v kempech v přírodě je nám líp. Poslední dva dny bylo jasné, že se blížíme k cíli, hory se nám ztrácely za zády, projížděli jsme pěknou krajinou a upravenými italskými vesničkami s kostelíky. Poslední den Poslední den, 50 kilometrů do cíle, pořádné vedro, celá skupina se nemohla dočkat koupání v moři. Projeli jsme městem Palmanova patřícím do UNESCA, ale kdo by v 35 stupních obdivoval památky? Odpoledne 28. 7. jsme dorazili do cíle! Celá cesta byla radost, nervozita, dřina i nadšení. Jaké to bylo v kempech? Všechny kempy byly pěkné, bezbarierový pouze jeden ve Villach, ale ve všech kempech jsme zvládli s vozíkem sprchu i záchod, protože jsme s sebou měli sprchovací židli. Ceny kempů cestou se pohybují průměrně okolo 10 Euro. Jídlo si zajišťoval každý sám. Je dobré dopředu z mapy vědět, kde se dá cestou najíst. My jsme první den byli bez oběda. Večery patřily klábosení, grilování a hraní na kytaru, do té doby, než nám někdo z kempu přišel říct, že už toho má dost. Zjistili jsme, že v kempech jak rakouských, tak italských se dodržuje večerní klid. Od 22. hod. je v kempech úplné ticho. To nám dělalo trochu problémy. Večery nám zpříjemnily dva sudy výborného piva Raven, které nám organizátor Honzík zařídil přes svého kamaráda Láďu Vrtiše. Pivovaru Raven děkujeme. Kempy, v kterých jsme nocovali: Camping Schloss Aigen, Landhaus Camping Kastenhof,Bertahof Camping, Draufluss Camping, Camping Seehof, Camping Ai Pioppi, B&B Hotel Udine, Kemp 9 Aquleia. Jak jsme zvládli organizaci? Někdy vůbec nebylo jednoduché koordinovat převozy aut a věcí. Jenže když se sejde parta pohodových lidí, kteří jsou trpěliví a chápou, že věci se nedají vyřešit hned, dá se všechno zvládnout. Během cesty nás překvapila síla a ochota mladých kluků. Kubo, Fildo i Matěji, máte náš obdiv. Děkujeme, kluci a doufáme, že s námi strávíte mnoho dalších akcí. Za skvělou organizaci a přípravu děkujeme Honzovi Malíkovi a Jítě Burianové. Honzík kvůli přípravě Alpe Adria dokonce odložil přípravy svatby. Má teď do září co dohánět. Jíťa s námi nakonec nemohla vyrazit. Jíťo, příští rok pojedeme Alpe Adria pro Tebe. Pochvala patří Tomovi Mikovi, nezahálel ani chvilku a vedl perfektně svoji skupinu. Samozřejmě díky celému týmu asistentů! SKVělá parta do nepohody. Jsme rádi, že k nám patříte: Ilonko, Verčo, Marto, Hani, Michale! Celá fotogalerie: http://www.skvpraha.org/sport/outdoor/zprava-outdoor/alpe-adria-2653/ Foto: Jítka Krejčová