Zjistili jsme pro vás – sexuální asistence

V poslední době v médiích hodně diskutované téma, které má své příznivce, ale i odpůrce. Co člověk, to názor, co handicap to originál s různými možnostmi a potřebami. Jak je to tedy se sexuální asistencí, podporou státu atp.? Vyzpovídali jsme sexuální asistentku Vladanu, propagátora sexuální asistence vozíčkáře Tomáše Pika a ředitelku organizace Rozkoš bez rizika Mgr. Lucii Šídovou, kteří nám otevřeně odpovídali na naše dotazy ….

Odpovídá Tomáš Pik:

Proč by měli handicapovaní využívat služeb sexuálních asistentek, resp. ti, kteří mají o takovéto služby zájem?

Řekněme, že tyto asistentky (dále jen SA) mají obrazně řečeno rozšířené pole působnosti oproti běžným placeným sexuálním službám. Nemusí jít vždy jen o standardní placený sex, ale bavme se o aktivní nebo pasivní spolupráci – asistenci. Mnohdy nemusí ani k sexu dojít, ale jde například o pouhý dotek ženy v podobě tantrické masáže nebo pokud si to klient přeje, můžou spolu jen sedět a povídat si. SA bude s klientem o sexu otevřeně hovořit, což bývá mnohdy problém i v partnerském vztahu. Ono ani nejde o to, že by podobné služby nezvládal někdo jiný. Často se však stává, že si chce handicapovaný člověk objednat klasický eskort, zmíní, že je handicapovaný a je odmítnut. Asi je to pod úroveň prostitutek a často se stává, že handicapovaného odmítnou se slovy "do toho teda nejdu". SA je už na toto připravená. Nehledě na to, že nejde pouze o vozíčkáře, ale také o lidi s intelektuálním handicapem, kterým třeba vadí, pokud na ně někdo sahá, nebo o lidi s poruchou řeči, kteří nedokáží byť jen opětovat pozdrav ženě. Bohužel pak se stává, že takto handicapovaní za celý život nepoznají „dotek ženy“ a takovýto člověk nakonec zemře jako panic. Tak to prostě je. Co je horší, setkávám se s názorem – proč tyto touhy v těchto lidech vůbec probouzet. Tyto témata jsou však vždy na velmi obsáhlé diskuse, ale hlavním důvodem, proč sexuální asistence vznikla, je umožnit styk se ženou ať pasivně či aktivně i handicapovaným a dát jim možnost žít plnohodnotný život.

No jo, vy se máte, vám teď bude prostitutky hradit stát…. Jak to je s tou často zmiňovanou podporou státu? Kolik vlastně handicapovaného SA stojí?

Nikdo vám nepřidá vůbec nic a stát ani nikdo jiný se na tom finančně nepodílí. Stát sexuální asistenci pouze „posvětil“, ale to je vše.

Funguje to tak, že máte s SA první pohovor, kde si řeknete co a jak, jak si vše představujete, popovídáte si o možnostech atd.  Za tuto schůzku zaplatíte 500 Kč. Pokud se rovnou domluvíte a hned po pohovoru si SA objednáte, zaplatíte dalších 1000 Kč, při další návštěvě SA 1200 Kč. Ceny jsou počítány za hodinu.

Kolik těchto asistentek působí a kde?

3 v Praze, 1 v Brně a 1 SA působí v Trutnově. Funguje to tak, že SA zpravidla dojíždí za klientem.

Pozor!!!

Narazili jsme také na podvodný inzerát, kde své služby pro ženy nabízejí čtyři sexuální asistenti. S tímto nemáme nic společného, a proto bychom chtěli před podobnými inzeráty důrazně varovat.

Vždy je dobré zkontrolovat, zda má daná asistentka za sebou školeni od organizace InSeBe. Většinou to na svém webu každá SA uvádí.

Tím se dostáváme k další otázce: Jak je myšleno v tomto ohledu na handicapované ženy, případně homosexuály?

Služba sexuální asistence u nás funguje teprve od listopadu 2015, tedy krátce. Samozřejmě myslíme i na handicapované ženy, ale postupně, krůček po krůčku. Je třeba si uvědomit, že do nynějška byla sexualita handicapovaných v ČR tabu. Homosexualita handicapovaných je úplné tabu, ale do budoucna je myšleno jak na ženy, tak i na tuto menšinu.

Pozn. redakce - Lucie Šídová upřesnila tuto otázku - Všechny tyto ženy poskytují služby ženám a i genderově nekonformním osobám. Nerozlišují, s kým budou a nebudou pracovat, ale jaké služby jim poskytnou. Některé ženy např. nenabízejí sexuální styk. Při poskytování sexuální asistence je velmi důležitá první schůzka, kde se sexuální asistentka s klientem nebo klientkou domluví na možnostech spolupráce a pravidlech.

Jak se zrodil nápad sexuální asistence?

Nějaký čas jsem bydlel v Jedličkově ústavu. Zde jsou handicapovaní připravováni na všechno možné, od vzdělání přes práci a samostatné bydlení. Ale sex byl tabu. Nehledě na to, že v západních zemích sexuální asistence již mnoho let funguje. Proto jsem se v tomto začal angažovat, ale jsem spíše dobrovolným propagátorem. Za vším stojí organizace Rozkoš bez rizika, která se s tímto tématem setkala na jedné mezinárodní konferenci o sexu, kde bylo otevřeno téma sexualita handicapovaných, a od toho se pak všechno odvíjelo v souvislosti s touto organizací a sexuální asistencí v ČR. Musím podotknout, že v ČR to od prvního impulzu k realizaci trvalo necelé dva roky, ale například ve Švýcarsku tento proces trval deset let.

Často se setkávám s otázkou, kde SA seženu, nikde jsem to nedohledal atp. Můžete našim čtenářům poskytnout nějaký relevantní kontakt?

Zkuste zadat do vyhledavače Google „sexuálni asistentka“ a projit odkaz, zhruba na 3-5 stránce tyto informace dohledáte. Dotazy zodpovíme na Facebooku v uzavřené skupině Sexuální asistence po česku.

Na naše otázky nám také odpověděla sexuální asistentka Vladana:

Co ovlivnilo Vaše rozhodnutí vstoupit do tohoto projektu?

Práci s tělem jsem již dělala, ale hlavní impulz byl na konferenci o násilí v sexbyznysu, kde byla představena zahraničím tato služba. Byla jsem nadšená. Cítila jsem, že je to osvětový pokrok.

Je něco, co Vás překvapilo, zaskočilo, pozitivně i negativně? (spíše obecně)

Ne. Jen jsem byla ohromena, kolik si to nese sebou úskalí i možností.

Kdybyste měla možnost něco změnit v souvislosti se sexuální asistencí, co by to bylo?

Měnit není třeba. Můžeme už jen rozvíjet, informovat, poskytovat.

Jak na Vaše služby reagují handicapovaní?

Velmi kladně.

Co byste ráda vzkázala případným odpůrcům sex. asistence?

Že jim přeji krásné dny. Co na to jiného říct. Díky odpůrcům můžeme lépe chápat klady celého stavu projektu.

Dále nám na naše dotazy odpovídala Mgr. Lucie Šídová, výkonná ředitelka - ROZKOŠ bez RIZIKA, z.s.

Certifikace sexuálních asistentek a jak handicapovaný člověk pozná, že jde o skutečnou asistentku, případně asistenta a ne o někoho, kdo se za to pouze vydává?

Certifikace sexuálních asistentek probíhala v naší organizaci ROZKOŠ bez RIZIKA po absolvování vzdělávacích kurzů. Každá sexuální asistentka se zavázala dodržovat etický kodex a byla pasována na sexuální asistentku a obdržela certifikát vydaný naší organizací.

Seznam sexuálních asistentek naleznete v průběhu ledna na našem webu. Každá má svůj web, kde má uvedeno, že absolvovala kurzy u nás. Pokud bude klient požadovat, mohou se prokázat certifikátem, který jsme jim vydali. Je opatřen křestním jménem sexuální asistentky, razítkem organizace a podpisy. Též by klient/klientka mohl/a požadovat certifikáty ze školení, které ženy po každém kurzu obdržely. Náhled certifikátu a etický kodex bude zveřejněn na webu www.sexualniasistence.org v průběhu ledna.

Co všechno musí sexuální asistentka znát a umět, aby se jí mohla stát?

V první řadě musí mít zpracovanou svoji sexualitu a mít dobrý vztah ke svému tělu a kladný vztah k práci s lidmi. Měla by být komunikačně zdatná a umět si nastavit a udržet své hranice profesionální práce. Důležité je mít citlivý přístup, rozumět tomu, co sexuální asistence je, a při práci vnímat individualitu člověka a jít s ním na té cestě stejně rychle, jak dotyčný potřebuje. Některé z vybraných žen také mají  za sebou kurzy masáží, tantry, body work a další.

Ženy absolvovaly kurzy, které lektorovali naši zahraniční lektoři a lektorky ze Švýcarska, které se věnují sexuální asistenci nebo tématu sexuality u osob s postižením.  

Měly schůzku a školení se sexuální asistentkou Ninou de Vries, která zodpovídala jejich dotazy. Věnovaly se s ní též tématu komunikace a práce s lidmi s mentálním handicapem, se kterými pracuje Nina nejvíce. Zúčastnily se stáže v zařízení pro osoby s mentálním handicapem. Samy o tuto stáž projevily zájem, a tak jsme jim ji domluvili. Nyní pro ně ještě připravujeme školení s Petrem Eisnerem, lektorem a odborníkem na sexualitu osob s hadicapem. Předmětem jejich školení byl též nespočet schůzek, které jsme se ženami k tématu sexuální asistence uspořádali, a dostaly spoustu textů k samostudiu. Podrobnější obsah kurzů najdou zájemci a zájemkyně na našem webu. Též jim byly k dispozici naši zahraniční partneři, jichž se mohly na potřebné informace po dobu kurzů či prostřednictvím e-mailu doptávat.

Samozřejmě kurzy nemohly obsáhnout všechno, to ani nejde. Ale daly dobrý základ pro vykonávání služby sexuální asistence (znalosti o různých typech handicapů, práce s hranicemi, zásady komunikace, používání pomůcek aj.). Hodně věcí se lidé naučí praxí.

Na závěr

Účelem tohoto článku není sexuální asistenci propagovat, ani kritizovat, ale kdo jiný by měl o této nové službě pro handicapované informovat než právě informační portál pro lidi s handicapem, na rozdíl od různých bulvárních a senzace chtivých médií a „odborníků“. Na to, zda-li je sexuální asistence potřebná, nebo zbytečná, si budou muset odpovědět hlavně ti, pro které je tato služba určená.

Autor: ret

Foto: www.sexualniasistence.org