„Je to o lidech...“ III. – Jirka, TA KAVÁRNA

V průběhu prázdnin jsem oslovila jednoho z našich trenérů z TA KAVÁRNY s prosbou, zda by o své práci nenapsal pár řádků.. Jirka v naší kavárně pracuje od roku 2009, před tím působil tři roky jako vychovatel v Jedličkově ústavu. Zastihla jsem ho v ryze prázdninové náladě a tak jsem byla ráda, že na článek nakonec kývl. A svého úkolu se chopil vskutku osobitě  Přináším vám tedy jeho pohled – na práci, kterou dělá, na trénink, na TA KAVÁRNU jako takovou. Jak už je vám určitě jasné, naše TA KAVÁRNA totiž není jen místo, kde si můžete dát výbornou kávu, lahodné zákusky nebo obloženou bagetku. Je to místo, kde se každý den dějí velké věci. A také je to místo, kde se těchto velkých věcí můžete stát součástí i vy – ať už jako zákazník, který si přijde užít příjemnou atmosféru a svými objednávkami zaměstná obsluhu za okýnkem, nebo rovnou jako zaměstanec – účastník pracovního tréninku, jenž se za to pověstné okénko postaví a bude přání zákazníků plnit.. Zváni jste všichni!

"Jen tak pro začátek. Tenhle text bude prostě nespisovnej, protože byl sakra napsanej v létě, kdy bylo venku hezky a já klasicky do posledního termínu uzávěrky tohohletoho příspěvku na blog nějak nenapsal ani čárku. Znáte to, perspektiva dovolený pěkně změkčuje vyhlídky na sebemenší povinnosti typu napiš třeba vtipnej článek o kavárně, do toho se na vás Terka pěkně usměje, zakroutí dreadama mezi prsty a vy už v tom lítáte, slibujete, že teda něco napíšete, že to nebude problém. Sakra. Sakra. Sakra.

Takže přátelé, tohle bude spíš motivační než vtipnej článek o kavárně. O TA KAVÁRNĚ. Kdo by nebyl úplně v obraze. Takový tý tréninkový kavárně v Jedličkárně v Praze, co ji provozuje Borůvka Praha o.p.s. Pracujou tam lidi s tělesnym znevýhodněnim, nebo jak je ten aktuálně korektní termín. Píšu nespisovně, ale korektně, to dá rozum. A nad tim, jakej je teď korektní termín, musim přemejšlet proto, že v kavárně bereme naše kolegy jako individuální lidi (ne škatulky diagnóz) a snažíme se k nim přistupovat... jak se to řekne jinak než lidsky... no co... prostě lidsky. Zas tak moc neřešíme teorii. Nebo spíš teda hledáme teorii až v době, kdy cejtíme potřebu ji znát. Spíš ale žijeme každodenní realitu. Vono to znevýhodnění má spoustu podob. Když je někdo dejme tomu na vozejku, řekli byste, že mu život komlikujou tak možná nějaký schody. Houbeles. Je těžký najít práci, když si sami nejste jistý, že pracovat dokážete. Je těžký přijít do práce včas, když jste si nemuseli zas tak často plánovat svůj harmonogram, a pak stačila laciná výmluva typu fronta u výtahu. Což VY jste samozřejmě nikdy nepoužili, to je jasný. Je jedodušší tvářit se, že vlastně žádnej problém nemáte a říkat to, co si myslíte, že ostatní chtěj slyšet, než ten svůj problém s někym otevřít a vůbec se zamyslet, co chcete vy sami. Když vámi dřív pořád někdo doslovně i obrazně manipuloval, proč najednou brát nějakou odpovědnost na sebe, že jo. Proč? Protože tam někde za tim rozhodnutím, že se překonáte a odpovědnost přijmete, tam někde za tim zjištěnim, že ste taky někde platný, něco už umíte, něco novýho se jste schopni naučit, že problémy se daj postupně překonávat, tak tam někde začíná svobodnej život, kterej je opravdu váš. To by byla ta motivační část.

Dopněno o fakta: bereme do kavárny a podobnýho tréninku v obchůdku lidi většinou na deset měsíců. Pracujou, takže samozřejmě dostávaj plat, ale hlavně makaj sami na sobě, a taky jejich primární motivací by nemělo bejt vydělat si u nás těch pár korun, ale zamakat na sobě s naší podporou natolik, aby potom, co od nás odejdou, měli jasno v tom co umí, co chtěj dělat, co potřebujou pro to, aby to řekněme zaměstnání (kam míří většina absolventů) zastali co nejlíp. Aby se posílili po duševní a (některý i) tělesný stránce, a aby dál už zvládli žít tak, jak by si oni sami přáli. Ten kdo k nám chce nastoupit musí samozřejmě zvládnout obsluhovat kávovar (jakože jemná motorika mu to musí umožnit), musí bejt schopnej pracovat s penězma, musí mít čas na práci (takže studovat kdyžtak dálkově) a na facebooku kavárny najdete inzerát, kde je napsaný i všechno vostatní, co je třeba. Můžete napsat email s životopisem a pár slovama vedoucí kavárny Andrejce Šváchový na email a.svachova@jus.cz Nejde vo to, abysme z vás udělali kavárníky. Je to možnost bejt zaměstnancem, kterej má komfort podpory ze strany takzvanejch trenérů a maximální možnost zamakat na sobě natolik, aby pak pozdějc nepotřeboval ani podporu trenéra, ani další tréninkový místo, ale měl silnější arsenál nástrojů potřebnejch pro to, aby si žil, jak sakra sám chce. Takový jsou prostě základní pilíře. Tak to aspoň vidim já. Teď je na Terce, ať vám překecá někoho z kolegů co timhle procházej, aby sepsali pohled ze svý strany. Venku je totiž pořád hezky a já du vod toho počítače pryč."

Jirka

Odkazy, které by vás mohly zajímat:

www.boruvkapraha.cz

https://www.facebook.com/boruvkapraha/?fref=ts

www.takavarna.cz

https://www.facebook.com/takavarna/?fref=ts